Martin Manojlín grafik

Tento text se poněkud liší od mých ostatních, protože je určen úplným laikům, kteří o grafice a exlibris neví nic a možná se s těmito pojmy setkají poprvé přes jméno grafika, kterého do té doby znali jen jako kolegu nebo spolupracovníka pojišťovny Astoria. Článek vyšel ve dvou částech v reklamním časopisu „Astorník“ v čísle 1 –březen2016 (o grafice) a čísle 2 –červen 2016 (o exlibris). Články doplnil Martin Manojlín čtyřmi volnými listy (v č.1) a čtyřmi exlibrisy (v č.2)

 

Martin Manojlín - grafik

 

Vážení čtenáři časopisu Astorník, dovolte mi, abych Vám představil Vašeho spolupracovníka tak, jak jej jistě neznáte. O blížencích se říká, že jsou to rozpolcené osobnosti. U Martina se tato rozpolcenost projevuje i tak, že kromě práce pro Astorii, a.s., se věnuje ještě jiné činnosti a věnuje se jí velmi úspěšně. Věnuje se umění, konkrétně grafice.

Je to všeobecně známá věc, že naše paměť se dá vycvičit. Na příklad herci jsou schopni naučit se obrovská množství textu a já jsem přesvědčen, že i dlouholetý sběratel grafiky a exlibris má podobně vycvičenou vizuální paměť  - na první pohled poznáme autora grafiky a pamatujeme si několik desítek, někdy i stovek jeho grafik, které jsme kdy viděli, nebo měli v ruce.

Jeden z autorů grafiky, jehož díla poznávám na první pohled je Mgr. Martin Manojlín. Jeho výtvarný projev je tak osobitý a originální, že po zhlédnutí jedné jeho výstavy ho určitě budete poznávat i Vy. Možná, že zaujme Vás zrovna tak, jako před 23. lety, kdy byl ještě studentem, zaujal mne.

Zaujal mne jeho originální pohled na svět kolem něho, jeho schopnost zobecnění, jeho (alespoň pro mne) čitelnou cestu od reality k abstrakci, jeho vůle a schopnost zkoumat a zobrazovat „obecné“ pojmy jako oheň, voda, vítr, zem, lehkost, tíha, naděje, bolest a další, jeho schopnost vnímat struktury materiálu a použít je k zobrazení svých představ, ozřejmovat skryté vrstvy materiálu a odhalovat skryté vrstvy našeho vědomí, jeho střídmá barevnost a odzbrojující všednost, ozvláštněná smyslem zjednodušit velké téma téměř na prapůvodní znak, nebo naopak objevit a zdůraznit detail, který charakterizuje dané téma. Jeho grafiky mne zaujaly a způsobily, že jsem začal po špičkách vstupovat do jeho světa.

Nevím, zda víte, co vlastně je grafika? Je to součást výtvarného umění. Umělec nevytváří obraz na papíře nebo na plátně, ale vytváří obraz na matrici, která je z upraveného dřeva nebo linolea (dřevoryt, linoryt), nebo měděný plech (rytina, lept, suchá jehla, mezzotinta) nebo kámen (litografie). Z matrice se vytiskne obraz na papír a umělec ho autorizuje svým podpisem a očísluje, aby bylo zřejmé, kolikátý je to výtisk a kolik jich bylo celkem vytištěno. Vzhledem k tomu, že se jedná o otisk, musí se matrice, ze které se tiskne zrcadlově obrátit, což není vůbec jednoduché, zvláště u písma nebo u realistického námětu.

Víte, jaké postavení vlastně má grafika ve výtvarném umění? Nyní se zdá, že grafika je nezaslouženě trochu ve stínu obrazů, ale to nebude věčně. Lidé už objevují cenu šikovnosti lidských rukou spojené s nápady. Na obraz musíte vydat značnou sumu, vyberete si ho podle své momentální nálady, často o autorovi moc nevíte, později vám obraz zevšední, někdo vám ho pomluví, nebo se váš pohled na výtvarné umění poněkud změní – co potom dál? To grafika – to je jiná káva. Máte také originál, který je podstatně levnější, protože těch originálů je vytištěno třeba padesát – a všecky originály jsou podepsané autorem a jsou očíslované. Pokud Vás grafika omrzí, vyndáte ji z rámu, odložíte do desek a nahradíte ji jinou grafikou, která vás zaujme.

Jaké obrazy visí ve vašem bytě? Sleduji občas v televizi, jak bytoví architekti vybavují byty a místnosti, hýří dobrými nápady, ale jejich výtvory jsou trochu studené – v interiéru nezbývá místo na knihy, na obrázky svých drahých a namísto kvalitních obrazů je stěna pokryta třeba obrazovou tapetou. Je možno cítit se doma v takové „citové ledničce“? Proč vlastně bychom měli mít doma nějaké „umění“? Na to nám odpověděl už před mnoha lety filosof Fridrich  Nietze: „Umění máme, abychom nezemřeli na pravdu“.  Poučme se proto od lidí citlivých a více vidoucí než my - tedy u umělců, kteří nás svými díly zavádějí do prostoru „za zrcadlem všedního dne“ a mávnutím křídla geniality nám otevírají nové vesmíry.

Konec první části

A co také na grafice znalci oceňují, že autor grafiky musí mimo své obrazoborecké nadání umět také grafické řemeslo (jak s nástroji, jak připravit matrici atd.), umět anebo alespoň rozumět řemeslu tiskařskému. Při pohledu na grafiky Martina Manojlína vidíte, že jeho grafika není jen černobílá, anebo v jednom barevném tónu, ale že je barevná, barevná cíleně podle záměru autora. Tvoří většinou technikou dřevorytu a linorytu. Jeho grafiky jsou promyšlené a propracované do skvělého, působivého celku. Vychází to z jeho nyní již dlouholeté zkušenosti, jak zacházet s grafickými nástroji, jakou zvolit matrici, jak kombinovat barvy, které z matric sám tiskne a z toho, že je sám sobě tiskařem. A to tiskařem, který se nebojí experimentu. Proto jsou jeho grafiky lehce určitelné a osobité. Kolik má grafika barev, tolikrát musí grafický list projít lisem. A barvy musí vyjít tak, jak si předem autor umínil. Někdo chytřejší než já prohlásil, že grafika je zázračné spojení umění a řemesla a u Martina za to mohu dát ruku do ohně.

Víte co je to exlibris? Exlibris je latinsky "z knih" a je vlastně značka majitele knihy, šlechtici si vlepovali do knih reprodukce svých erbů a později jejich následovníci je napodobovali a na předsádky knih vlepovali obrázky, které měly charakterizovat jejich jméno, povolání či zálibu. A že se mezi takovými vlastníky našli příznivci výtvarného uměni - ti si nechali takové knižní značky zhotovovat od našich předních umělců. Mezi autory exlibris byste našli i naše nejlepší umělce od Josefa Mánesa počínaje, třeba až ke Kamilu Lhotákovi. Právě taková exlibris našla své ctitele a sběratele. Jsou to lidé, kteří milují doteky myšlenky a krásy. A těch sběratelů je opravdu dost. U nás funguje Spolek sběratelů a přátel exlibris od roku 1918. Podobně je to kolem v Evropě a nejen tam. Sběratelé exlibris jsou v USA, v Argentině a nastupují i noví čínští sběratelé a autoři. Všechny národní spolky sběratelů exlibris jsou sdružené v celosvětové organizaci FISAE , která každé dva roky v některém městě na světě koná celosvětové kongresy pro setkání sběratelů. Není vůbec jednoduché nominovat město pro konání tohoto kongresu, dá se to přirovnat k olympiádě. Město se musí nominovat a přesvědčit výbor FISAE, aby se kongres mohl konat právě tam. V celé historii byl zatím tento kongres jednou v ČR, a sice v Chrudimi v roce 1996 a podruhé se to podaří až v roce 2018 v Praze.

V současné době jsou exlibris vlastně grafické listy menšího formátu (zpravidla do A4) s nejrůznějšími tématy a bývají opatřené iniciálami, nebo jménem objednatele. Celkem shrnuto – exlibris jsou grafiky menšího formátu (zpravidla do A4), které si nechávají sběratelé vytvářet pro svou osobu a scházejí se a vyměňují je s jinými sběrateli. Tak si doma vytvářejí osobní galerie se stovkami grafik nejrůznějších námětů od autorů domácích i zahraničních. Komorní formát těchto grafik se hodí nejen k zarámování a pověšení na stěnu, ale i intimnímu prohlížení, kdy bereme jednu grafiku po druhé do rukou a vnímáme myšlenku, srdce i um autora, do ní vložené. Těšíme se z toho, že jsme sběratelé umění.

              Martin Manojlín patří mezi vyhledávané autory exlibris a už jich vytvořil více než dvě stovky. Dále vytvořil několik set volných grafik a vydal v průběhu let řadu souborů volných grafik na různá témata. Protože sběratelé jsou aktivní i organizačně a ve světě existují i muzea exlibris a pořádají se tematické soutěže, kterých se Martin s úspěchem také zúčastňuje.

Vím, že není vždy objektivní citovat seznam ocenění, které byla autorovi udělena, ale přesto musím uvést, že řečeno sportovní terminologií „Martin Manojlín v grafice malých formátů, nazývané jako komorní a v exlibris, ryje evropskou extraligu“. V současné době je téměř jediným reprezentantem české grafiky a rozhodně jediným z oblasti tisku z výšky, který se umisťuje v evropských i světových soutěžích v supersilné ruské konkurenci a v silné konkurenci slovenské, polské a bulharské a sbírá řadu ocenění.

Mezi nejcennější se řadí bezesporu dvě první místa ve světové soutěži exlibris v belgickém Sint-Niklaas v letech 2001 a 2007 – opět použiji sportovní terminologii „se stal dvakrát mistrem světa v grafice tištěné z výšky (dřevoryty a linoryty)“. Dále byl již čtyřikrát oceněn na Trienále exlibris v Chrudimi, z čehož získal jednou dokonce Grand Prix, další ocenění získal na soutěžích v Polsku, Belgii, Kanadě, Srbsku, Itálii, Turecku a několikrát v Číně. Uznání získává i za své volné grafiky např. na Grafice roku 2002 a 2012. Zde budu citovat důvod ocenění, protože ta slova platí i o veškeré jeho grafice: „za čisté řešení tématu, dokonale zvládnutou techniku a barevnou působivost“. Jak lépe bych mohl já charakterizovat?

V roce 2015 se stal Martin Manojlín členem prestižního sdružení českých umělců grafiků „Hollar“- tím se ocitnul ve společnosti našich předních umělců grafiků vedle třeba Adolfa Borna, Vladimíra Suchánka a dalších. Spolu s ním bylo přijato i několik dalších významných osobností, například Jiří Suchý.

Martinovy úspěchy v soutěžích mu přinesly i celkem tři velmi zajímavá pozvání do Číny, protože čínští umělci i čínští sběratelé chtějí dobývat i Evropu a tak si pozvali do Číny několik evropských umělců s jejich výstavami. O tom, že jeho grafiky měly v Číně úspěch, svědčí, že další rok byl pozván opět, tentokrát na světový kongres sběratelů exlibris FISAE do Pekingu a Šanghaje a o rok později do Chengdu. V Číně již uspořádal i několik velmi úspěšných samostatných výstav (Peking, Šanghaj, Tianjin).

Další informace a náhledy grafik Martina Manojlína můžete najít na jeho webu www.manojlin.com, dále lze sledovat jeho nové věci na jeho facebookovém profilu, kde zveřejňuje všechny nové grafiky a zprávy a fotky z jeho výtvarných aktivit.

 

Zdeněk Řehák     únor 2016