Pardubická exlibris 5 -publikováno ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka 2016

Latinská slova Ex libris znamenají „z knih“ a v evropském prostoru se od středověku používala k označení vlastnictví knih. V současné době je to drobný grafický list, buď s volnou tématikou, nebo předem stanoveným obsahem. V Evropě a zejména v českých zemích má díky aktivitě sběratelů dlouhou a stále živou tradici.           Zdeněk Řehák

Sběratelé jsou lidé, kteří se rádi scházejí – u sběratelů exlibris to platí dvojnásobně. Protože podstata jejich sběratelské činnosti je, že si od umělce nechají zhotovit exlibris třeba ve 100 exemplářích a vyměňují si ho s ostatními sběrateli a tak rozšiřují svou sbírku. Důkazem toho je, že v šedesátých letech pracoval v Ohrazenicích Klub přátel grafiky při VCHZ a vydal i své exlibris s pardubickým „Norimberkem“, dřevoryt zhotovil Michael Florián (1911-1984). V současné době se schází pardubická sekce Spolku sběratelů a přátel exlibris pod křídly pardubického Spolkového domu a vydali několik souborů exlibris s pardubickými motivy, například Pardubice v Zimě od Gennadije Alexandrova, 650 let města Pardubic od Karla Beneše, Historické Pardubice a osobnosti od Evy Haškové. Na ukázku reprodukuji litografovaný přebal souboru Pardubická nokturna od současného mistra městských vedut Jiřího Boudy (*1934)

Musím vzpomenout alespoň dva velké pardubické sběratele exlibris a to učitele Miroslava Cinnera (1908-1979) s exlibrisy na jeho jméno se stále setkávám – zde reprodukujeme nádherné exlibris od symbolistického autora Jana Konůpka (1883-1950)  s pardubickými motivy. Velkou osobností propagující grafiku, exlibris i bibliofilie byl knihkupec Antonín Rybička (1915-1991). V knize na Třídě míru, kde byl vedoucím pořádal malé výstavy výtvarného umění, udržoval styk s řadou výtvarných umělců a na jeho jméno bylo zhotoveno více než 250 exlibris, podílel se na spolkovém životě a vydával řadu bibliofilií, nejčastěji s básněmi Jaroslave Seiferta, spolu s grafikami předních umělců zda často s grafikami Ludmily Jiřincové nebo Pavla Šimona. Jako připomínku na něho přikládám dřevoryt Michaela Floriána s pardubickými motivy a s rodinou „rybiček“. Je to vlastně exlibris „bez legendy“, jak říkáme my sběratelé. Mimo písemného popisu, ale má vše, co exlibris má mít – jméno vlastníka je rodina Rybičkových (2 velké a 2 malé rybičky) a město Pardubice je zastoupeno svými základními znaky.