Stopy spisovatele Jaromíra Johna na Pardubicku
První stopu jsem objevil na hřbitově v Pardubičkách. Téměř naproti kostelu Sv. Jiljí je velká stará hrobka rodin Kratochvílových a Markalousových. Jméno Markalous ve mně osvěžilo středoškolské vědomosti o literatuře a vzpomněl jsem si, že spisovatel známý pod jménem Jaromír John se ve skutečnosti jmenoval Bohumil Markalous. Začal jsem pročítat jména pochovaných – jméno spisovatele jsem objevil brzy. Na kamenném bloku asi dodatečně zabudovaném před hrobkou je vytesáno univerzitní profesor PhDr. Bohumil Markalous - spisovatel Jaromír John a data narození a úmrtí.
To ve mně probudilo touhu dozvědět se o vztahu Jaromíra Johna k Pardubicím a k Pardubicku. Jaromír John se narodil v Klatovech 16.4.1882 , vystudoval přírodovědu, složil doktorát z filozofie a estetiky, nějaký čas pracoval jako středoškolský profesor v Hradci Králové , později přednášel estetiku na univerzitě, působil jako výtvarný kritik a estetik, byl členem redakce Lidových novin a šéfredaktorem časopisu Pestrý týden a napsal řadu knih pro dospělé(Večery na slamníku, Moudrý Engelbert a další) i pro mládež (Rajský ostrov, Vojáček Hubáček a další). Jeho styl a jazyk se blížil knihám Vladislava Vančury, jehož byl i přítelem. Zemřel 24.4.1962 v Olomouci.
Bohumilovi, jehož otec byl středoškolský profesor v pěti letech zemřela matka a později se jeho otec – středoškolský profesor znovu oženil a malý Bohumil navštěvoval často a dlouhodobě mlýn v Nemošicích, odkud pocházela jeho matka a kde žily jeho tety, její sestry (na ty vzpomíná v knize Večery na slamníku). Jméno Kratochvíl na hrobce je jméno jeho dědečka - majitele nemošického mlýna. Ve zmíněné hrobce je také pochována spisovatelova předčasně zemřelá matka (TBC), stejně jako jeho sourozenci (TBC).
Odpověď na to, zda zkušenosti z pobytu v Nemošicích někdy popsal ve své literární tvorbě mi dala kniha Petra Kovaříka a Blanky Frajerové: „Putování s knihou – Místopis české prózy“ – kterou vydala Euromedia v roce 2013. Dále budu už jen citovat z uvedené knihy:
Nevelká próza je vlastně velmi intimní, s vlastním životem autorovým spjaté dílo (prvky ze života jeho rodičů) – kniha „Boský osud“ – román v dopisech. První verze této knihy vyšla jako povídka „Stará láska“ v Lidových novinách. Dopisy v této próze si píší kandidát gymnazijního profesorství Jan Divůšek z Libčan s mlynářskou dcerkou Libuší Kašparovou z Oudola. Dopisy sledují jejich zpočátku rodiči neschvalovanou lásku, potom smíření, námluvy, souhlas rodičů, svatbu, život mladého páru, tušení choroby, narození syna a smrt manželky. Libčany v knize ale odpovídají Jesenčanům, odkud pocházel spisovatelův otec, tak Oudol, kde býval mlýn Libuščiných rodičů, jsou ve skutečnosti Nemošice, kde měl skutečně svůj mlýn spisovatelův dědeček z maminčiny strany Kratochvíl. Píše o tom i spisovatelka Helena Šmahelová (narozena a do svých 27.let žijící v Chrudimi) ve svých „Vzpomínkách na Jaromíra Johna“, když vypráví, že ji spisovatel zavezl na místa svého dětství a mládí a ukázal ji „Nemošický mlýn, ten nešťastný Oudol“, kam poselkyně přináší dopisy lásky. Na hřbitov v Pardubičkách, kde je pochovávána většina obyvatel Nemošic, se spisovatel po své smrti vrátil.
Zdeněk Řehák
Vyšlo ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka č.7-8/2016
