Vážení přátelé,
Moje blížící se sedmdesátka říká, že už jsem si odžil podstatný díl mně svěřeného života. A ten život mi občas uštědřil pěknou ťafku – vzpomínám si třeba na řadu neúspěchů u druhého pohlaví v pubertě, potom nejednu příhodu z vojenské základní služby, následně třeba na vstup spřátelených vojsk na území našeho státu. Skvělé byly i politické prověrky v zaměstnání při následující normalizaci a následné roční školení marxismu – leninismu za trest. V novém režimu se mi také pěkně povedla výpověď z práce pro nadbytečnost v mých šestapadesáti letech. Nu a aby tu různou míru životních trablů člověk duševně vydržel, musí zaujmout nějaký životní postoj:
Buď se budeme rvát a bojovat jako Ilja Muromec nebo Arnold Schwarzeneger a staneme se ho hrdinou, ať to stojí, co to stojí. Spíše se z nás stane troska, protože v životě filmové triky nefungují. Přiznejme si také, že počet obětí potřebných na vznik jednoho nepokořeného hrdiny, je až příliš velký na malý národ.
Nebo budeme trable snášet křesťanským způsobem a po první ráně do dršťky nastavíme druhou tvář a budeme si těšit z toho, jak nás náš Pán miluje a křížkem navštěvuje. Občas nám opravdu nic jiného než rezignace nezbývá, ale přiznejme si, že ve většině z nás je schován malý rebel nebo ve věřících ďáblík, který nám nedovolí žít ve fatálním odevzdání se osudu.
Většinou však uděláme krok nebo dva stranou a z jiného pohledu na problém, z té jiné perspektivy nám vznikne odstup či nadhled a pak naskočí úsměv, škleb nebo výsměch plebejce. To je případ, který já preferuji, a jeví se mi, že pro obyčejný život i pro duševní zdraví jedince je tento přístup osvědčený a nejlepší.
A právě tento životní přístup s určitým nadhledem, který nazýváme humorem, ten já miluji a ten celý život ho vyhledávám. Od puberty jsem začínal jako fanoušek, sběratel a také potenciální autor kresleného humoru, a když pak později, před více než třiceti lety jsem objevil sbírání „malého výtvarného umění“, tedy exlibris, ke kterému jsem s nadšením dezertoval, tak i tam jsem hledal humor. A o tom, že jsem ho našel i v těchto malých grafických formátech, o tom svědčí tato výstava, kterou jsem dopřál uspořádat k mé blížící se sedmdesátce.
Název výstavy je „Nezbedná grafika“ a je na Vás, abyste posoudili, nakolik jsou vystavená exlibris nezbedná nebo zbedná. V každém případě ale věřím, že Vás vystavené grafiky opravdu dobře pobaví a vyloudí na Vašich tvářích úsměv.
Řadu umělců zde zastoupených, znáte z výstavních síní, kde prezentují svá díla, obrazy nebo větší formáty grafiky s klasickými a vážnými náměty. Ale malý formát umělce nezavazuje k velké výpovědi a občas ho i inspiruje mu tropit si žerty ze světa kolem něho, nebo i ze sebe samého. Na výstavních panelech zde uvidíte malé formáty grafiky, kde nám umělci dávají nahlédnout pod klobouk svých myšlenek, a proto sledujte s úsměvem, jak oni ten náš svět okolo vidí. Přeji Vám příjemný estetický zážitek a příjemnou zábavu.
Zdeněk Řehák
Na této vernisáži jsem nebyl přítomen, a zahájení za mne provedl pan Ivan Kozel