Vážení přátelé !
Sešli jsme se dnes v Galerii na mostě Farmaceutické fakulty v Hradci Králové, abychom si prohlédli výstavu, kterou již po třicet dva let – mimo řady dalších svých sběratelských aktivit, připravuje známý hradecký lékař MUDr. Rudolf Príbyš, dlouholetý sběratel a propagátor exlibris, novoročenek a drobné grafiky.
Já na svých vlakových cestách do Hradce a okolí se občas v hovoru s neznámými lidmi zmíním, že jsem sběratel exlibris. Reakce je v devadesáti procentech hovorů otázka – co to je exlibris? Ale deset procent oslovených se mne zeptá – a znáte doktora Príbyše? Nejen, že třeba oslovený viděl některou z jeho výstav, ale třeba proto, že každý, kdo kdy přišel do čekárny MUDr. Príbyše na všech jeho štacích, kde na Hradecku působil, se o exlibris dozvěděl z jeho nástěnkových výstavek.
Novoročenky, exlibris a drobná grafika vytvořené grafickými technikami zaujaly v České republice několik set lidí, kteří se sdružili ve Spolku sběratelů a přátel exlibris. Ale sběratelství novoročenek má ještě širší základ, protože sběratelé novoročenek jsou i mezi organizovanými sběrateli kuriozit. Hotové novoročenky se totiž dají koupit v papírnictvích a v galeriích, tištěné novoročenky posílají firmy svým zákazníkům, novoročenky jsou i amatérské výtvory přátel, nejčastěji jsou to upravené fotografie, někdy kresbičky, jindy pestré koláže, a když už jsme v té lidové tvořivosti, tak občas bývají novoročenky opatřeny aktuálními texty nebo rýmovačkami.
Novoročenky jsou tedy přání do následujícího roku - často vtipná, která ilustrují dobu, v níž byly stvořeny. Z takové sbírky novoročenek, které obsahují vtipné obrázky a básničky by se dala sestavit taková hyperbolicky pokřivená, úsměvná kronika doby. Například novoročenky šedesátých let vyjadřovaly naději z uvolňování režimu a později zklamání z okupace. V sedmdesátých letech zrcadlily rezignaci a společenskou devastaci, v letech osmdesátých se v nich ozývala opatrná kritika. Devadesátá léta přinesla velké nadšení a naději ze společenské změny a v době současné se v nich objevuje rozčarování ze současných politiků a silná společenská kritika.
Myslím, že jak na předchozích výstavách, tak i na této letošní najdete všechny již zmíněné typy novoročenek. Prohlédněte si je pozorně a vezměte všechna ta přání k srdci.
V roce 2010 buďte zdrávi navzdory všem lékům a doktorům, buďte šťastni navzdory svým blízkým, buďte spokojeni navzdory svým nadřízeným, buďte blaženi navzdory pohledu na své finanční konto, buďte spokojeni navzdory svým požadavkům a touhám, a pokud byste se snad topili, tak ať je to pouze v penězích.
Tak přání do roku 2010 jsem si odbyl - ale neodolal jsem a zalistoval ve své sbírce grafiky mezi novoročenkami mého přítele, akademického malíře Milana Kohouta, skvělého kreslíře a na několika jeho barevných litografických novoročenkách doložím svá předchozí slova:
PF 2000 – (ulice staré Prahy plná reklamních poutačů) Ach Praho! Ňák tu máš moc draho! Praha podnikavá, česká, už ne tak hezká!
PF 2004 – (pražské ulice) Ach národe český, snad tu bude zas hezky, až zákon zdrtí pěstí zlodějiny ty všecky!
PF 2006 – (autor sedí pod stromy)Musím hlídat v sadě, moc se tu teď krade!
PF 2008 – (autor v šaškovském úboru stojí u lodi) Doplul jsem já do stavu, kdy v tiché vodě přístavu, lépe je mi než v davu, kde se každý lokty strká, loupí, vraždí, lže a trká, však kotvy mám furt zvednuté, až přijdou vody vzedmuté.
PF 2009 – Lidi, nemlčte jak ryby! Což ta rudá záře se vám zase líbí? (na listě formátu A3 je pražský hrad v pozadí nad ním Klaus v rudé kravatě jak vzpíná ruce k rudé hvězdě a kolem jsou realisticky zobrazeny ryby – sumec, kapr úhoř štika a další).
PF2010 –Čas furt letí, vše je jiné, jen ta řeka zůstává, Morana už vodou plyne, zvedá se mi nálada – (pro vysvětlení ta zmíněná Morana má hlavu Václava Klause a autor na ní hledí z lávky).
A letos jsem na jedné novoročence také dostal pěknou básničku od Jiřího Žáčka, se kterou se s Vámi rozloučím:
Má vlast, kde místo zlata, třpytí se jen kyz,
Kde příliš často radost hořkne v hoře,
odvěká kořist hrabošů a krys,
kde všechny cesty vedou k Bílé hoře,
kde sprostá lež se veze v kočáře
a pravda s láskou táhnou cestou pěší,
dědičná země kata Mydláře,
kde mřít je těžko a žít ještě těžší.
Zdeněk Řehák, březen 2010