Schůzky v Pardubicích

„Schůzkování“ sběratelů a přátel exlibris v Pardubicích

 Vším čím jsem byl, byl jsem rád - říkávám si s klasikem Janem Nerudou. Platí to o celém mém životě, byl jsem žák, student, konstruktér, voják základní služby, manžel, kádrová reserva, pomýlený, otec, technik tepelného hospodářství, mistr, přípravář stavební výroby, stavbyvedoucí, likvidátor, dědeček, metrolog, důchodce. Ale nejraději jsem byl a stále raději jsem sběratel exlibris.

Je to přece taková nádhera, probírat se těmi uměleckými tisky malého formátu, které můžeme vzít do ruky, podívat se na ně z kteréhokoliv úhlu, hmatem zhodnotit kvalitu a gramáž papíru, čichat tiskařské barvy, které předčí jakýkoliv parfém. A mrknutím oka určit autora – a pak při podrobném zkoumání si dát za pravdu. A určit bezpečně techniku tisku - tohle je tisk z hloubky, tvar destičky je vylisován do papíru, je to lept kombinovaný akvatintou, tištěný dvěma barvami, ale z jedné desky. Ta jemnost – jak grafik udělal ten opar nad vodou? Nádhera! Nebo tady – stokrát viděný námět Dona Quichota pojednal autor úplně jinak! Takhle my sběratelé sedáváme nad svými poklady a stoupáme do vyšších sfér, kde se tiše radujeme.

Ale lidová moudrost vyjádřená příslovími říká, že radost sdělená je radost dvojnásobná. A to u sběratele mnohonásobně platí, neboť on těch drobných radostí má mnoho a když je ještě zdvojnásobí…  Právě k tomu nám slouží setkávání s lidmi postiženými stejnými zájmy. Ano máme skvělý Spolek, který vydává časopis, organizuje jednou ročně Sjezd. Ale pro zapáleného sběratele je setkávání jednou za rok žalostně málo.

A tak je skvělé, když se může čas od času – třeba jednou za měsíc sejít s lidmi stejně orientovanými, kteří se ví o koho jde a radují nad jmény Janeček, Pileček, Grmelová, Suchánek,  Jiří Bouda, Šafář, Svolinský, Čápová, Marina Richter, kteří vzdychnou při jménech Cyril Bouda, Brunovský, Váchal, Konůpek, kteří ví co je to dřevoryt a dřevořez, kteří poznají lept od suché jehly, kteří obdivují jemnost mezzotinty a ví jak se tiskne litografie. No kdo jiný může řádně ocenit přírůstky do vaší sbírky než takoví odborníci! Nebo naopak, my u nich u nich objevíme něco pro nás dosud nevídaného, poznáme nového autora, setkáme se s novým námětem nebo s dalším předmětem své touhy, získáme nový poznatek. Také a to v neposlední řadě získáváme nová přátelství až taková, která mají punc určitého spiklenectví - myslím v té odborné rovině.

Takové setkání, když se povede, tak se z něho čtrnáct dnů mohu radovat a dalších čtrnáct dnů se těšit na příští schůzku. Tak je to – a je to vlastně jednoduché. Jenom sehnat dohromady několik lidí, kteří sdílejí stejnou zálibu a potom jen najít mezi těmito lidmi někoho, kdo je ochoten věnovat trochu času pro ty ostatní, kdo je ochoten a schopen něco občas vymyslet a zorganizovat. Taky je důležité najít vhodné přístřeší pro takovou činnost. A pak už to jede samo.

Já jsem pro toto naše scházení se vymyslel odborný termín „schůzkování“. Nevím sice co tomu řekne Ústav pro jazyk český, ale pod schůzováním mám zafixovanou nudnou povinnost někde sedět a poslouchat někoho, kdo sám se rád poslouchá. Kdežto „schůzkování“, to je slovo zářící novotou a je zahaleno očekáváním, vnitřní radostí a rozechvěním. Slyšíte přece ten nádech tajemství a naděje ve slovech: „Dnes večer máme schůzku sběratelů!“

V Pardubicích byli vždy sběratelé, kteří se věnovali sbírání drobné grafiky většinou v rámci Spolku sběratelů a přátel exlibris. Na začátku let šedesátých však vzniklo i místní centrum, které se věnovalo výtvarnému umění s hlavním zaměřením na grafiku. Byl to Kroužek přátel a sběratelů grafiky při ZK ROH Synthesia v Ohrazenicích, který navštěvovalo 15 až 20 členů. Organizačním duchem byl ing. L.Bárta, odbornými a sběratelskými zkušenostmi určovali chod knihkupec, sběratel a vydavatel edice ERA pan A.Rybička a výtvarník J.Schlettr. V průběhu let se podařilo prezentovat činnost Kroužku veřejnosti různými výstavkami, besedami, vydáváním novoročenek či volnými grafickými listy. vyvrcholením činnosti kroužku byla pak organizace celostátního Sjezdu SSPE, který se uskutečnil v Pardubicích v roce 1967. Ten byl i připraven na září roku 1968, ale z důvodu „vstupu vojsk“ byl odvolán. Po roce 1968 činnost Kroužku už nebyla ze strany Synthesie podporována a Kroužek ukončil činnost.

Až někdy v roce 1985 dal nový impuls k pravidelnému setkávání výtvarník a sběratel Lubomír Netušil. Začalo pravidelné měsíční setkávání členů v Městské knihovně a přistoupili jsme i k občasnému pořádání výstav a k vydávání souborů pardubických sběratelů, často s motivy našeho města.

Po podstatném zrychlení a zmaterializování našich životů po roce 1989 ubylo našeho volného času, ale setkáváme se dál. Někdy je nás šest, jindy deset, dvanáct. Na některé akce přijíždějí přátelé z Chrudimi, Hradce Králové nebo z Hlinska. Vzal nás pod svá ochranná křídla spolkový dům Evropa, kde se setkáváme každý třetí čtvrtek v měsíci od  osmnácti hodin.

Co je náplní našich schůzek? Popovídáme si, jakou kde výstavu jsme viděli, jakou doporučujeme, ukážeme katalog, něco z něj přečteme. Ale nejvíce se věnujeme prohlížení malých grafických listů , ať jsou to exlibrisy, novoročenky nebo volné listy. Zpravidle si předem určíme některého autora, nebo autory, které přineseme ze svých sbírek a necháme kolovat.

Také jsme občas pozveme některého sběratele z okolí, který má specifický zájem, nebo unikátní exponáty, aby se s nimi pochlubil a pohovořil o nich ( např. dr.Príbyš – japonská exlibris, ing.Humplík – ruská exlibris, exlibris německy mluvících autorů z první republiky atd.), s výtvarníky (např.L.Netušil –grafické techniky, M.Manojlín –cesta do Číny, J.Bouda – cesta do St.Compostela, K.Šafář- už pravidelná setkání s řadou témat). Pořádáme tématické schůzky, jako například novoročenky, které jsem obdrželi, nebo vánoční témata v drobné grafice. Po každém celostátním Sjezdu se sejdeme, předvedeme co kdo vyměnil, podivíme se, co nám uteklo, uděláme si poznámky a pak korespondenční cestou dozobáváme lístky, které „musíme“ mít. Něco podobného je na programu vždy i po Valné hromadě, nebo po Olomoucké aukci.

Pořádáme jednou za dva roky celostátní akci Výměnný den a aukce v Pardubicích  (letos proběhne 16.května) a podílíme se na některých výstavách grafiky v Univerzitní knihovně v Pardubicích.

Nejsme uzavřená společnost, není podmínkou být organizován ve Spolku sběratelů a přátel exlibris, jedinou podmínkou je zajímat se o výtvarné umění, zvláště o grafiku a pak Vás mezi sebou rádi přivítáme na naši pravidelné schůzce.

Zdeněk Řehák

Publikováno v Knižní značce