Grafikoterapie

V osmdesátých a devadesátých letech se v českých zemích doslova roztrhl pytel s léčiteli a s novými léčitelskými metodami. Éterem i tiskem začala létat jména nových léčebných terapií. Objevily se termíny jako aromoterapie, což je metoda léčení pomocí vůní nebo muzikoterapie, což je metoda léčení pomocí hudby. Jsou terapie, které léčí, zejména tedy psychické problémy pomocí návratu k přírodě a k soužití s domácími zvířaty – jsou to například hippoterapie – léčba pomocí jízdy na koni. Další terapie používají k léčení například kameny a polodrahokamy, tedy lithoterapie, jiné zase bílé myšky.

Z těchto nesčetných léčebných metod mne nejvíce zaujala muzikoterapie. Tóny hudby jsou svébytným abstraktním uměním a dokáží rozbouřit city člověka, jeho duši ovanout svěžím dechem, roznítit city, vzbudit vzpomínky a představy a nastartovat emoce. Tak totiž působí taková terapie - nezaceluje rány fyzické, nespravuje utržené svaly, zlomené kosti a bolavé hřbety, ale posiluje vůli, vyrovnává těkající myšlenky, zklidňuje mysl a soustředění a tak otevírá cestu k rychlejšímu léčení fyzických obtíží. A právě ty fyzické potíže, které mají původ v naší nezdravé psychice po jejím narovnání postupně mizí. Vědec nám tuto skutečnost lehce vysvětlí tak, že vnímané tóny vyvolávají u citlivého posluchače produkci endorfinů, které následně vyvolávají v mozku libé pocity.

Tak jako milovník hudby prožívá muzikoterapii, tak si sběratel grafiky může naordinovat svoji terapii pomocí malých grafických listů, tedy grafikoterapii, kterou si právě publikováním tohoto fejetonu dovoluji přihlásit k patentování jako svůj objev a pasuji se na prvního z léčitelů, používajících tuto revoluční metodu.  Zdrojem léčebných prostředků grafikoterapie je sbírka exlibris a drobné grafiky. Čím obsažnější a větší, tím lepší. Popíši vám na vzorovém případě jak to funguje.

 Vzorový člověk – milovník grafiky přichází domů unaven denními starostmi, nepříjemným rozhovorem se šéfem, kvůli chybě, kterou udělal v dokumentu, a která způsobila, že firma přišla o dobrou zakázku. Po příchodu domů se jeho nerudná nálada přenáší i na životní partnerku a ta velmi nespokojeným tónem mu vyčítá nějaké prkotiny, které se nemohou rovnat – alespoň podle jeho mínění, jeho starostem a strastem v zaměstnání. Potomek přinesl ze školy poznámku, se sdělením, že se jeho rodiče mají dostavit do školy. Jo a taky ti sděluji, že zítra přijede moje maminka a týden tady s námi pobude.

Normální člověk, začne hledat v šuplíku pistoli nebo alespoň provaz – ne však vzorový člověk - sběratel exlibris a drobné grafiky. Počká až se večer začne lámat v noc,  najde svůj tichý kout a začne přemýšlet na jaký obrázek ze své sbírky exlibris by se rád podíval. Určitě to nebude jeden, určitě si jich najde víc. Má přece několik svých milovaných autorů a spolu s jejich díly může uniknout ze svého, dnes opravdu neradostného světa do světa jejich umění a jejich fantazie.

Najde kýženou archivní krabici, otevře ji a vezme do rukou první grafický list malého formátu. To je totiž ten správný formát lístku, ten může držet v ruce, naklonit si ho tak, aby se změnil úhel dopadu světla a sleduje co to dělá s vytištěnými tvary a barvami. Vnímá druh a kvalitu papíru, na kterém je dílko vytištěno, vnímá vůni barvy a potěší ho „buket“ podpisu autora. Zhodnotí, jak že se ten tisk opravdu povedl, ano i sebetenčí čára je perfektně otištěna a kdyby obrázek měl jinou barevnost tak by to nebylo ono. A až dnes poprvé si blíže všiml tohohle detailu vpravo, ano to je ten detail, který umocňuje vyznání autora skryté v tomhle lístku – sleduje jak vidí svět jeho oblíbený autor. Svět, který mu zdánlivě sype sůl do očí a instaluje nástrahy do jeho cest, se vlivem tvarů, barev a materiálu mění. Tady v těch skvělými autory stvořených zobrazeních je svět jiný - pojďme do jejich světa, sice jen dvourozměrného, ale přesto nekonečně hlubokého a obsažného. Dejte se vést autorem po jeho světě, obdivujte možnost vidět svět kolem sebe očima někoho jiného. Objevujte nové, paralelní světy - jsou někdy zářivé, jindy smutné, někdy nostalgické, jindy dynamické, někdy záhadné, jindy přímo jakoby vyvěrající z vašich zkušeností. Někdy jsou to světy těžko čitelné, abstraktní, jindy zas okolí důvěrně známé, světy pestré, jak lidstvo samo. To studium obrázků a jejich vnímání dává sílu, dává řád vaší mysli.

Jednou ho okouzlí jednoduchá, ale mistrovská linka umělce, někdy zase expresivní rozmach jeho barev, jindy sentimentální zobrazení skutečnosti. Ohromí ho invence a fantazie umělce a zbaví ho všedních starostí - povznese jej nejméně o jednu sféru nad všednost života.  

Tak to jde lístek po lístku. A pro dnešek dost. Spokojený sběratel uklízí grafiky a řekne si: „Půjdu do dalších dnů rád, protože mne svět přece nemůže každý den bičovat neúspěchy. Věřím, že když může být svět krásný pro jiného, tak bude krásný i pro mne!“

Tak takhle funguje ta moje grafikoterapie. Většina sběratelů exlibris a milovníků grafiky tuto terapii již používají, aniž o tom vědí a vám ostatním tuto grafikoterapii vřele doporučuji. A ujišťuji vás, že na rozdíl od Ochranné společnosti autorské, či Patentního úřadu, nebudu od vás vydírat ani symbolické tantiémy za její využívání.

Tímto fejetonem jsem zahájil v březnu 2007 svoji přednášku v Národním muzeu "Přehlídka tvorby exlibris za léta 2005 a 2006".

Nyní si ho můžete přečíst a prohlédnout přílohy na adrese:  https://www.sspe.cz/images/stories/knizni_znacka/2014_3.pdf