Možný dialog sběratele exlibris s jeho manželkou.

03.01.2017 17:27

Žena: To je hodin, co trávíš svým koukáním na ty potištěné papírky, kterým říkáš exlibris. Představ si, kdybys stejnou dobu prováděl nějakou užitečnou činnost například pracoval a vydělával peníze, co všechno už jsme mohli mít a kde všude už jsme mohli být.

Sběratel: Možná ano, možná ne, já nejsem až tolik pracovitý, ale představ si také, co kdybych prováděl nějakou jinou neužitečnou činnost, a k neužitečným činnostem já mám sklony – mohl bych provádět i nějakou lumpárnu. Takhle víš, kde mne najdeš a také víš, že kdo si hraje, nezlobí. Každý dospělý chlap by měl mít nějakého koníčka. Lépe mít nějakého koníčka, než honit zajíčka. Koníček je mužský pud po odbornosti, projevující se v oblasti hry. Neboť koníček zůstává koníčkem, pokud je hrou a soukromým potěšením, jež člověk nenechává pro sebe.

Žena: Ale je to hra, a hra je činnost určená jenom k utrácení času.

Sběratel: To vůbec není pravda, je přece známo a dokázáno, že sběratelství povznáší ducha. Je to vznešená cesta do jiných světů, slavný čin, který přináší obdiv, pocty ale i závist. Z toho plyne, že to vůbec to není činnost na zabití času. Sběratelství, jestliže nemá za podklad ziskuchtivost nebo spekulaci, je téměř vědou.

Žena: Ty si umíš odůvodnit téměř všecko a ještě se při tom spokojeně tváříš!

Sběratel: Sběratelé jsou šťastní lidé. A navíc - když jsou to lidé, kteří se zajímají o umění a zkoušejí umění sbírat, pak jsou jím kladně ovlivněni. To jsou pak opravdoví sběratelé!

Žena: Umění, umění – to je pěkné slovo, ale kdo ví, co se za ním skrývá? Copak to je vlastně - to tvoje umění?

Sběratel: Umění je nejvyšší radostí, kterou člověk dává sám sobě. Umění je stav duše. Umění není chlebem, ale vínem života. Umělecké dílo je zastavený čas.

Žena: Spousta krásných slov, ale spousta jiných a to úspěšných a chytrých lidí se bez umění zcela dobře obejde. Tak proč ne také ty?

Sběratel: Umění není věc, je to cesta. A já chci znát cestu, po které se ubírám já a společnost ve které žiji. Umění je už dávno osvědčená cesta k nalezení pravdy. Neumím a nechci číst učené traktáty filozofů plné zbytečných slov, ale přesto chci vědět, nebo alespoň cítit, proč jsme tady na světě, a jak máme plnit své poslání, máme-li jaké. A to nám často naznačují dobří básníci a dobrými básníky jsou i výtvarní umělci. Básníci jsou dějepisci budoucího dění a Obraz je namalovaná báseň.

Žena: Jakpak se pozná, jestli ten autor dělá dobrý obraz nebo onen básník píše dobrou báseň? Vždyť o tom vedou nekonečné spory lidé velmi vzdělaní a ještě se často mýlí a ještě častěji se na věci nedohodnou. A snad jenom čas ukáže, kdo z nich měl pravdu. A chceš mi tvrdit, že ty, nepoučen studiem a nepromován žádnou vysokou školou to poznáš?

Sběratel: Nemám na to žádný zaručený recept. Ale zdá se mi, že umění je pro mne důležité a nyní už nepostradatelné. Umění je hra, která navíc přispívá k pochopení světa. A my lidé přece celý život hrajeme jakési hry. A možná, že ty hry mi pomohou pochopit svět kolem mne a možná i smysl našeho života.

Žena: No a jsme tam, kde jsme byli – tvoje hraní a přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta.

Sběratel: Zajímají mne myšlenky jiných lidí – jejich často neočekávaný pohled na věci, o kterých jsem si myslel, že v nich mám jasno. A v umění jsem objevil, že je možný i zcela jiný pohled na věci kolem nás. Namísto abych studoval tlusté knihy filozofů se učím dívat pohledem autorů výtvarných děl, těchto básníků tvarů a barev jejich chápání běhu světa. Básník je verbíř. Jde vpřed a tluče na buben. Básníci jsou dějepisci budoucího dění. Básník je lhář, který mluví vždycky pravdu. Básníci a malíři měli vždy stejné právo odvážit se čehokoliv.

Žena: Proč hledáš odpovědi na základní otázky bytí v umění a ne tam, kde ti je nabízejí hotové, přímo nachystané na talíři, třeba v církvi, či nějaké ideologii?

Sběratel: Nemám už ve svých letech pochopení na myšlenkové polotovary, které se mi někdo snaží nacpat do hlavy. Problém je, že nejsme schopni bezpečného vědění stejně jako čiré nevědomosti.

Žena: Neprotiřečíš si náhodou? Chceš poznávat svět skrze obrázky, barvy nebo skrze umně řazená slova? K čemu ti to je?

Sběratel: Šťasten ten, komu se dostalo poznání příčiny věcí. Snažím se hledět na svět očima básníků a malířů. Malířství je poezie, která se vidí, ale necítí. Poezie je malířství, které se cítí, ale nevidí. Světa běh kolem nás je složitý na pochopení a ještě se nám zdá, že každá naše osobní zkušenost nám jeho mechanizmus více zastírá. Rádi bychom někdy zastavili čas. Vždyť umělecké dílo je zastavený čas.

Žena: Nevšimla jsem si dosud, že ses stal filozofem s vousem a s bystrým nosem!

Sběratel: Kvůli tomu, že mám rád výtvarné umění? Umění máme, abychom nezemřeli na pravdu!

Žena: Když to tak miluješ, proč ses do tvorby nedal ty sám?

Sběratel: Obdivuji píseň v ústech druhého, ale nemohu ji sám zazpívat. Není mi to dáno. Tak si umění alespoň dopřávám sběratelstvím.

Žena: Když už bych uvěřila všem těm vznešeným řečem o filozofii a umění, ty opravdu v těch malých grafikách a exlibrisech vidíš velké umění?

Sběratel: Není velké a malé umění. A vidím tam nejenom umění, ale také i nadhled a také občas humor a ten mne celý život přitahuje. Exlibris je laskavá pochoutka slazená humorem a okořeněná moudrostí a pro malíře je maturitou co dovede. Humor je pro mne airbag, který mne chrání před nárazem reality.

Žena: Tak airbag, no snad, ale ten stačí jeden. A kolik tisíc exlibris máš ty? Nemáš už toho nasbíráno dost? Kdy už s tím skončíš? Podívej se do občanky, kolik je ti let a řekni mi, kdo ve tvé sbírce bude pokračovat po tvém odchodu?

Sběratel: Sbírka nikdy nemůže být kompletní, každý sběratel vždy najde důvod, proč je třeba ji rozšířit o další položky. A až odejdu, tak sbírka – pečeť sběratelovy duše začne žít vlastním životem, který může být nezadržitelně katastrofální... Aby mohly vznikat nové sbírky, jiné musí zanikat... Ale moje sběratelské jméno, nebo jeho iniciály už zůstane zachyceno na stovkách pěkných exlibris.

V dialogu jsou užity citáty těchto autorů: XY, J.Sekyra, K.Čapek, M.Twain, A.Humboldt, J.W.Goethe, K.Marx, M.Chagall, O.F.Babler, J.Paul, E.Hubbard, F.Muzika, P.Bonnard, L.N.Tolstoj, V.Chytilová, S.Komenda, W.Whitman, J.Cocteau, Horatius, L.da Vinci, Vergilius, B.Pascal, J.Paul, F.Nietze, M.Horníček, Z.Seydl, J.Slíva a P.Šimon.

Dialog sestavil Zdeněk Řehák