Sběratelé a Žeň českého a slovenského exlibris v Hradci Králové (2001)

 

Současné exlibris vlastně vytvořili svou činností sběratelé. Prvotní majetnickou značku v knize ve formě erbu se jménem šlechtice, nebo učence, prezentující vlastníjův vztah ke své knize či lépe řečeno knihovně, převzali s rozmachem  vzdělanosti i spolu se vztahem  zákazník a tím i podporovatele a milovníka umění i obyčejní a často i ne příliš majetní lidé, ať už to byli učitelé, úředníci, lékaři, lidé od dráhy či odjinud. Zkrátka lidé, kteří měli rádi pěkně upravené knihy a často toužebně přešlapovali před jinak těžko dostupnými výtvarnými díly.Takoví chodili za mladými umělci, (z kterých se časem stali známí umělci) a objednávali si zprvu reprodukované kresby, pak dřevoryty, které někteří lepili do svých oblíbených knih. Namísto erbů se v exlibris objevily náměty charakterizující objednatele exlibris, jeho povolání či záliby, ale pozfěji si nechávali sběratelé zhotovovat nejrůznější motivy a exlibris se měnil nagrafický list malého formátu a už ho byla škoda lepit na předsádku knihy.

Tak se zrodili sběratelé – nechtěli se jen chlubit vlastnictvím vyzdobených knih, ale začali shánět další obdobná dílka umělců, kteří je zaujali. Sdružli se a začali vydávat, vyměňovat a shromžďovat řadu drobných výtvarných opusů, lákavých a žádoucích jak pro ně samé, tak pro kolegy sběratele, tak i pro nezasvěcené, ale citlivé diváky.

Exlibris se proměnil v malý grafický list se všemi náležitostmi tedy i s podpisem autora, je žádaný mezi sběrateli a oceněný i ostatními milovníky výtvarného umění. Mění se vlastně ve zvláštní grafickou disciplínu s svými pravidly. Zde uvedu citát malíře a grafika, který ač známý a uznávaný umělec, se stále věnuje tvorbě exlibris Karla Šafářr: „Exlibris považuji za jakousi ateliérovou kuchyni, kde se vaří drobné skici, vyjasňují myšlenky, které pak vedou ke grafickým cyklům nebo k obrazu.“ Víme, že malý originál grafického listu v pěkné paspartě ozdobí každý interiér, ale nejvíce radosti udělá sběrateli.

To proto, že sběratel má doma ve skřících a zásuvkách malou galerii. Taková galerie však vyhlíží úplně jinak než běžná výstavní síň. To si sběratel rozmyslí, co asi chce vidět, vybere si příslušnou složku s grafikou zvoleného autora, nebo tématu, usedne k uklizenému stolu a s pocitem svátečním bere grafiky do rukou jednu po druhé a prohlíží si je. Formát exlibris je stvořen k tomu,prohlížet si ho u stolu, brát do ruky malé dílko vytištěné na ušlechtilém papíře , jehož autorství stvrdil umělec svým podpisem. Pouze prohlížením v ruce, nakláněním proti světlu i pomocí lupy  se dopátrá těch nejmenších detailů, jedině tak pozná a ocení technické finesy, které autor do grafiky vložil. Postupně se dostavuje pocit, že vstupujeme do mysli autora a snažíme se rozpoznat pohnutky, které autora vedly k tomu, že daný motiv zpracoval tak, že nás zaujal. Čím nás zaujal, v čem se liší odd obdobného opusu jiného autora – ale ten musíme najít, podívat se na něj a porovnat! A tak v tom lítáme, my sběratelé, stále toužíme si svou galerii doplnit o další variaci na zvolené téma, o další motiv, o dalšího autora! U koho si objednat, co si objednat, za kolik, jak se to bude měnit – páni to jsou nádherné starosti, které se nám honí hlavou! A ta radost, když se záměr vydaří!

Sám jsem se před lety rád nechal lapit do osidel této sběratelské vášně a od té doby jsem si dopřál několika tisíc „drobných radostí“. Tím chci říci, že moje sbírka drobné grafiky již má několik tisíc kusů, které mne potěšily při jejich získání a zařazení do sbírkového fondu (zařazuji rád a často) a řada z nich mne těší často při prohlížení sbírky.

Ale abych mohl dobře sbírat, musím se stát „odborníkem“. Musím nastudovat něco o grafických technikách, musím něco vědět o výtvarném umění, musím poznat alespoň výraz a rukopis umělců, kterří pro nás drobné opusy vytváří. Část se dá nalézt v knihách, ale nedílná a důležitá část tohoto „vzdělávání sběratele“ je návštěva výstav. Zajímá nás výstava každého autora, který má ke grafice blízko, zajímá nás vnitřní svět každého umělce, který jej přenáší na plátno nebo na papír. Zajímají nás výstavy obrazů, výstavy kreseb, výstavy grafiky, ale nejvíce nás potěší ty naše malé formáty – jmenovitě exlibris a novoročenky.

Jediná specializovaná a každoroční výstava exlibris, se jmenuje „Žeň českého a slovenského exlibris“ (v lichém roce) respektive „Žeň slovenského a českého exlibris“ (v sudém roce), kterou pořádá farmaceutická fakulta Univerzity karlovy v Hradci Králové. Tuto řadu výstav sleduji od počátku svého sběratelského života tj. od roku 1984. Považuji ji velkou učebnici pro každého sběratele i pro přítele malých grafických formátů.

Mám při ruce sloupec katalogů (mám jich 13) a prohlížím si své poznámky, které jsem ke katalogu připojil. Pro názornost je ve výčtu uvedu, abych  vyjasnil sobě i Vám, kteří čtete tyto řádky, jak výstavy posloužily začínajícímu sběrateli i sběrateli už mírně pokročilému:

·                    V začátcích svého sběratelství jsem hodně měnil korespodenčně a tato výstava mi dávala řadu podnětů, na koho se obrátit s výzvou o výměnu, ať už to byl sběratel (jméno uvedené v legendě a pro dohledání mi sloužily seznamy z každoročních sběratelských sjezdů, nebo seznam zájemců o korespodenční výměnu), nebo autor sám. U exlibris, kter=é mne zaujalo jsem si poznamenal, jak bych ho mohl vyměnit, co mohu nabídnout. Zaujaly mně motivy (náměty), zaujal mně vtip a humor, zaujal mně surrealistický výraz, zaujala mně brilantní technika, zaujaly mně nové prvky, zaujal mně výtvarný výraz, zaujal mně neobvyklý pohled na námět. Zaujalo mně, že od tohoto autora mám tolik exlibris, ale zrovna toto krásné ne. Tyto poznámky si dělám každoročně  a s uznáním kvituji, že si už je mohu dělat přímo do katalogu a ne jako dřív Až Z poznámek na papíru do zpožděného katalogu.

·                    U autora, kterého jsem dosud neznal a zaujal mne, jsem si dělal poznámky o stylu jeho práce, jaký má výtvarný výraz, nebo koho mi připomíná. Techniku, počet barev, rozměr, název nebo motiv a legendu uváděl katalog. Tyto poznámky byly nutné, protože první katalogy měly jen minimum reprodukovaných obrázků, kdežto v posledních katalozích je již každý zastoupený autor reprodukován. Ale když už jsem si poznámky udělal, tak jsem se toho autora „naučil“. Pokud mne zaujal nový autor, mohl jse si v přehledu na konci katalogu zjistit, zda už a kdy zde vystavoval a zjistit, zda autor je nový jenom pro mne, nebo má skutečnou premiéru.

·                    Katalogy výstav uvádí adresy umělců i podrobnosti o jejich výtavrném vzdělání a to umožňuje doplnit si sbírku exlibris i o základní informace o autorch. Adresa autora v katalozích uvedená byla už mnohokrá pobídkou k písemnému kontaktu. Některé kontakty přerostly i v pravidelné dopisování, jiné i v přátelství.

·                    Popisky na výstavě i katalogy uvádějí výtvarnou techniku, kterou bylo exlibris vytvořeno. Tyto údaje sledivat a porovnávat je se svými názory a zkušenostmi je pro mne dodnes malým testem mých vědomostí.

·                    Při práci na výstavách „Humor v exlibris“ a později „Humor v české grafice“ jsem uplatnil řadu exlibris, která jsem si na zdejší výstavě našel a následně jsem si je opatřil. Katalogy výstav a jejich návštěvy mi daly podnět i k dalším sběratelským „úletům“, například zájmu o počítačovou techniku při vytváření exlibris (CAD). Exlibris vytvářené CAD jsem objevoval pomocí výstav a katalogů následně pak vznikl i příspěvek do „Knižní značky“.

Tyto radosti a poznatky mi daly každoročně pořádané výstavy „Žeň českého a slovenského exlibris“. Opravdu nevím, kde jinde bych v takové šíři se každoročně setkal s výběrem tvorby jak zavedených výtvarníků, tak těch, které forma exlibris oslovila až ten poslední rok. Nemohu nic lepšího přát tvůrcům této každoroční výstavy, než to, aby výstava opět ukázala tvorbu řady autorů a řadu perfektně, osobitě a objevně zpracovaných motivů. Ať výstav zaujme každého esteticky cítícího diváka a mně ať dá zase nějaký podnět pro uskutečnění dalších svých „drobných radostí“.

2001 Publikováno v katalogu výstavy