Vážení přátelé výtvarného umění, váženi přátelé grafiky, vážení příznivci a sběratelé exlibris!
Dostalo se mi cti přivítat vás na výstavě drobné grafiky a exlibris mladého autora Martina Manojlina.Měl by tady možná spíše promluvit historik uměni - muž vzdělaný v oboru a místo něho zde stoji technik, který pro svoje potěšení sleduje výtvarné umění, sbírá drobnou grafiku a exlibris. Proto snad budu i méně tradiční a úvodem bych vám chtěl říci alespoň pár slov o svém koníčku. Mnozí se zeptají,co to vlastně to exlibris je? Mnohým ani po prohlídce vystavených prací o tom nebude jasno a tak utrousím pár slovo tomto fenoménu. Exlibris je latinsky "z knih" a je to vlastně značka majitele knihy, šlechtici si vlepovali do knih reprodukce svých erbů a později jejich následovnici si na předsádky knih vlepovali obrázky, které měly charakterizovat jejich jméno, povolání či zálibu. A že se mezi takovými vlastníky našli příznivci výtvarného uměni - ti si nechali takové knižní značky zhotovovat od našich předních umělců - grafiků.
Zakrátko pak se reprodukovaná exlibris měnila na malé grafické listy a umělci, kteří je zhotovovali si nedali moc mluvit do svých nápadů.Vznikaly tak vlastně malé grafické listy s nezaměnitelným autorským rukopisem,přičemž se legenda majitele knihy zmenšuje a někdy téměř ztrácí do pouhých iniciál. Exlibris se stává malým grafickým listem. který nevypovídá o jeho majiteli. vypovídá však o autorovi. Takový list by bylo hřích vlepovat do knih a proto exlibris opustilo předsádky knih a stalo se sběratelským artiklem lidí, kteří miluji doteky myšlenek a krásy.
Exlibris se mění v malý grafický list se všemi náležitostmi, tedy i s podpisem autora, je žádaný mezi sběrateli a ceněný i ostatními milovníky výtvarného umění. Mění se vlastně ve zvláštní grafickou disciplinu se svými pravidly. Malý originál v pěkné paspartě ozdobí každý interiér, ale nejvíce radosti udělá sběrateli. Protože sběratel má doma malou galerii. Taková galerie se prohlíží jinak než zde v Tylové domě. To si rozmyslí co chce vidět, koho chce vidět, vybere příslušné desky s grafikou vybraného autora, či vybraného tématu, sedne ke stolu a prohlíží si jednotlivé grafiky. Vstupuje tak do mysli autora a sleduje jak asi realizoval své záměry.
A věřte tomu, že téměř při každém prohlížení najde další myšlenky a vazby i v grafice, kterou už měl mnohokrát v rukou. Co teprve když spatří grafiku, která ho chytne u srdíčka, musí přesvědčit jejího majitele, aby ji vyměnil za tu, kterou si zase on nechal u známého autora zhotovit pro sebe.
Takový sběratel navštěvuje výstavy a touží objevit něco co by potěšilo jeho oko,okouzlilo jeho mysl, rozrušilo šedavou hladinu jeho života. Občas objeví i nového autora, který ho zaujme. A to se stala nedávno mně a proto jsem zde.
Stalo se mi, že jsem objevil svět grafik Martina Manojlína. A chtěl bych ho přiblížit i Vám. Začnu citátem básníka Josefa Heyduka: „Tolik lidí čeká na zázrak a ten nikdy nepřijde, protože v tom zázračném už teď žijeme, aniž si to uvědomujeme. Musí přijít umělec, aby pro nás slovem, tónem, barvou, tvarem objevil skrytou tvář světa i nás samých."
Co vlastně hledáme my přátelé výtvarného umění, my sběratelé v těch našich obdivovaných obrazech a grafikách? Hledáme duši autora nebo důkaz o duši svojí? Obdivujeme to, co neumíme nebo hledáme jistotu vytvořeného díla? Co zaujalo mne sběratele, který jsem si dosud schraňoval filigránské a dokonalé lepty fantaskních krajin a dějů na exlibrisech a drobných grafikách Martina Manojlína?
On není lehce čitelný, jeho řeči se musí divák naučit, ale to učení za to stojí.Je zaujatý přírodou i když možná o tom ještě neví, ale struktury jeho grafik využívající letorosty matrice o tom vypovídají, rozvlněné čáry v jeho grafikách jsou inspirovány větrem v korunách stromů o tom vypovídají. Podívejte se na pruty keřů za větru a připomenou vám Manojlínovy grafiky. Dalším jeho fenoménem je voda. Najdete zde na výstavě několikeré zkratkové zobrazení vodní hladiny, dokonce zobrazení vodopádu. Přitahují ho živly ovlivňující chod přírody i život člověka. A nacházíme tam taky pevně zakotvené kmeny stromů a struktury připomínající kůru stromů, ale také tvary připomínající skály a balvany – nepohnutelné jistoty tohoto světa. Jeho chápání světa vychází z pradávné bázně člověka před přírodou a jejími živly a dochází k jakýmsi prvotním pratvarům, k prvním znakům - prapísmenům, které si tvořili lidé jako obranu před přírodními živly a víra v jejich magickou moc jim dávala sílu přežít. Tohle na Manojlínovych grafikách vidím já, ale jsem si vědom, že můj dojem je zcela subjektivní a Vás může oslovit třeba něco zcela jiného.
Já na grafice miluji ještě jednu věc, obsah musí být vyjádřen grafickým projevem, který není možný bez řemeslné zdatnosti - grafik musí být nejen umělec, aby měl co vyjádřit, ale také dobrý řemeslník, protože tiskařský lis se ošidit nedá. A to je druhá věc, která mne na Manojlínovi zaujala. Jeho suverénní a přitom neortodoxní přístup k nejstarší grafické technice - dřevořezu či linořezu. Je zcela suverénní v tisku vícebarevných grafik a vtipně využívá i strukturu různobarevných papírů na které tiskne ke znásobení účinku požadované barevnosti. Jeho barevná paleta je zcela netradiční a u grafika nepříliš vídaná a obohacuje výrazové možnosti dřevorytů a linorytů. Nebojí se také klasické techniky kombinovat dalšími prvky. Tisk ze dřeva je kombinován s tiskem z textilií, ale i z igelitu, případně i materiálů. Dochází zde ke kontaktu odvěkého materiálu s materiály současnosti. Přitom bych však řekl, že Manojlínovy barvy napovídají, že jeho barevné vidění světa je velmi blízké vidění malířskému. Barevná skvrna nahradí pevný obrys a ukáže divákovi novou dimenzi obrazu. Ač to vůbec není v grafice snadné vytváří z barev vrstvy, struktury a tvary. Musí pro konečný účinek tisknout z více desek a když se dílo podaří, vzniká působivý obraz, který připomene malbu na velikém plátně.
Ještě vás upozorním na jednu věc,všimněte si, jak písmo, které je začleněno do těchto malých formátů - my sběratelé tomu říkáme legenda, jak to písmo je organicky za komponováno do obrázku a vůbec není rušivým elementem. To samé se odvážím říci o jeho používání různých rámečků.
Vydejte se tedy do krajin Martina Manojlína a sledujte siločáry jeho umění, které umístil do svých grafik a snažte se přečíst velké příběhy, které jsou v těchto malých dílech ukryty. Sledujte jednotlivé grafiky, které nám s trpělivostí tkalce zhotovujícího látku poskytují obraz o zázraku bytí v tomto světě právě teď i před několika tisíci lety. Najděte nekonečnost světa v malém obrázku, projděte se krajinou spadaného listí, krajinami bujné vegetace i krajinami zničenými činností člověka. Člověka v jeho grafikách neuvidíte, s jeho činností se však setkáte. Najdete kormidlo, hudební nástroje, zalepenou bolístku, hromadu soli, opuštěné koleje, mapu, studnu, dveře,dóm, 1u1ku, šachovnici se stopami tahů i tiskařský lis. Ten lis, který nám dal nahlédnout do světa Martina Manojlína.
Dovolte mi ještě jeden citát malíře a grafika, který ač známý a uznávaný umělec, stále se pravidelně věnuje tvorbě exlibris - Karla Šafáře:"Exlibris považuji za jakousi ateliérovou kuchyni, kde se vaří drobné skici, vyjasňují myšlenky, které pak vedou ke grafickým cyklům nebo k obrazu."
Vážení přátelé, nahlížíme tedy do kuchyně Martina Manojlína a těšíme se už, jaké nám jeho nože, rydla a tiskařský lis připraví výtvarné menu zase příště. Ovšem v těchto prostorách nejsou vystavena pouze exlibris, o kterých jsem zde drahnou dobu hovořil, nýbrž i pěkný ucelený soubor grafických listů, na jehož prohlídku se opravdu těším. Jsem přesvědčen, že vás zaujmou nejméně tak, jako mne – sběratele zaujala vystavená exlibris.
Na úplný závěr uvedu ještě několik čísel vypovídajících o tomto mladém výtvarníkovi. Narozen 1972, absolvování pedagogické fakulty v Ústí nad Labem - obor výtvarná výchova a čeština 1995. Od roku 1990 se zúčastnil na 34 přehlídkách a soutěžích a kolektivních výstavách, uspořádal 10 samostatných výstav – tato je jedenáctá. Na soutěžích byl oceněn pětkrát.
Zdeněk Řehák