Vážení přátelé výtvarného umění, vážení přátelé grafiky, vážení příznivci a sběratelé !
Občas se každý z nás dopustíme nějaké nepředloženosti a dnes to neminulo ani mne. Proto jsem se ocitnul na místě, z kterého k Vám obvykle hovoří osoby s hlubokými znalostmi z oblasti výtvarného umění, osoby, které umí vše vystavené pojmenovat, zhodnotit a zařadit. Místo toho si poslechněte pár slov od diváka – obdivovatele výtvarného umění, od člověka, který se celý život živí technickou a organizační prací a který zjistil, a váží si toho, že jeho obyčejný a poněkud šedý život mohou ozvláštnit a prosvětlit barvy výtvarného umění.
Abych úplně vysvětlil motiv svého rozhodnutí, začnu citátem básníka Josefa Hejduka: „Tolik lidí čeká na zázrak a ten nikdy nepřijde, protože v tom zázračném už teď žijeme, aniž si to uvědomujeme. Musí přijít umělec, aby pro nás slovem, tónem, barvou tvarem objevil skrytou tvář světa i nás samých.“
Jeden z těch šťastných lidí, který zázraky vidí a který je pro nás objevuje, je tady – je to grafik Martin Manojlín. V tomto výstavním prostoru vystavuje část svého díla. Jedná se o grafiky vytvořené nejstarší grafickou technikou – dřevořezem, které autor doplňuje o včleňování dalších materiálů a postupů, ať už během tvorby nebo při vlastním tisku. To je důležité říci, že Martin Manojlín si grafické listy tiskne sám a jeho práce tiskaře není jen umělecké řemeslo, ale i tvůrčí práce.
Některé výstavy Martina Manojlína se přímo jmenovaly „Struktury“ a na jiných byly práce s těmito názvy a tématy bohatě zastoupeny – ani tato výstavní kolekce není výjimkou. Autor vychází ze struktury zpracovaného materiálu, často ji zapojuje do výrazové složky svého díla, dodává stávající struktuře třeba jinou barvu, upozorní na její tvar, hledá její logickou stavbu. Inspirován strukturou materiálu vrší další linky, další čáry a tvoří další originální struktury vypovídající o jeho cítění, o jeho náladě, o jeho záměru.
Struktura viditelná vypovídá o charakteru materiálu, víme však a dokážeme to vycítit, že materiál má i struktury neviditelné, které pro nás objevili vědci a my jsme se je naučili cítit a hledat v každém materiálu – víme, že hmota je složená z molekul, následně pak z atomů a dalších částic. Vše má svoji stavbu a svou logiku – nejmenší částice jsou spojeny ve větší, molekuly pak jsou uspořádány mřížkách a lidé studují struktury ve kterých materiály jsou uspořádány, aby jim porozuměli, a aby uměli daný materiál použít. Struktury matematických vztahů zase studují matematici, aby dospěli k řešení problému, struktury hornin studují geologové, aby objevili nové zdroje. Sociologové studují struktury a jejich změny ve společnosti, aby vyřešili otázku, proč jde společnost zrovna touto klikatou cestou. Nemůžeme se pak divit, že lidé citliví a více vidoucí než my - tedy umělci, objevují svými díly struktury materiálů a struktury příběhů, aby nás zavedli do prostoru za zrcadlo všedního dne a mávnutím křídla geniality nám pootevřeli oči.
Tak jako čínští lékaři vědí, nebo spíše tuší, kudy proudí siločáry energií v lidském těle a umí pomocí jehliček tyto siločáry podpořit, přibrzdit nebo zastavit, tak Martin Manojlín se sklání nad dřevěnou deskou, aby pomocí rydel a nožíků našel vklady energií, které v té dřevěné desce jsou. Energii tam přece vložil živý strom při svém růstu, energii do něho vložila země, když vyživovala kořeny, energii mu darovalo slunce svými životadárnými paprsky, energii do něho vložil vzduch, který se stromem obcoval pomocí fotosyntézy, energii do jeho těla vložil vítr, který stromem pohyboval, energii mu dodala voda, která dávala stromu pít. Tohle všechno autor v materiálu cítí a v materiálu ctí. Ale je mu to málo – on chce pomocí struktury přirozené a za pomocí energie v materiálu uložené a pak dále prostřednictvím struktury jím vytvořené a pomocí energie autora do díla vložené nám sdělit něco slovy nesdělitelného. Sdělit něco o svém vidění světa.
Lze to vůbec udělat pomocí struktury? Ale ano, jak jinak vidět současný složitý svět, než krystalickou mřížkou struktury? Bez určitých pravidel a bez určitého omezení a bez určitého zjednodušení je přece svět nesdělitelný – to brzy pochopí každý autor! Tak nám zde výtvarník pomocí členitosti plošek, způsobu složení, uspořádání a často pomocí narušení struktury, jejího dotvoření, nebo jejího stvoření vypráví příběh. Spojené struktury, narušené struktura, směrované struktury, prostorová struktura, kontrastruktura – vzpomínám na názvy jeho grafických listů – to je to, co on zkoumá a co nám předává. Ty struktury jsou příběhy, mají zápletku, mají zákonitosti a mají logiku. Autor ukazuje vztahy mezi tvary a barvami. Ukazuje nám jak příběh struktury vzniká, jak pokračuje a hledá a nachází energii v materiálu uloženou.
Zda nás příběh zaujme, kam až ho dočteme, zda ho pochopíme, je už na nás. On vytvořil jakousi symfonii na papíře, dílo má desítky linek melodií a řadu barevných akordů i dramatických pauz. Dílo je realistické jako struktura dřeva, nebo struktura lidské kůže a je tak abstraktní jako je abstraktní hudba. Jindy zase do objevených struktur autorovi vrůstají základní obrysy konkrétních tvarů nebo znaků, jako je třeba půlměsíc, oko, krápník nebo roh. Pomocí nám důvěrně známých tvarů nás autor vtahuje do svého strukturálního světa. Ale ani struktura, ani technika jeho práce ho neomezuje v tom, když chce skutečnost vyjádřit realistickým obrazem, aby to udělal. Ale v tom případě často do realistického obrazu použije přirozenou strukturu materiálu matrice či jiné příbuzné struktury.
Autor je vynalézavý při hledání jak se vyjádřit tradiční technikou a přesto netradičně. Má svůj osobitý rejstřík barev, často použije pro tisk barevný papír, otiskuje nejen strukturu dřevěné matrice, ale i jiných materiálů. Struktury ho zajímají, struktury hledá a nalézá nejen při práci s rydlem a matricí, ale i při tisku. Grafický list definitivně hotov teprve až dokončí tisk. Jeho tvorba nekončí jako u klasické grafiky posledním vrypem rydla, v jeho tvůrčím procesu má tiskařský lis nezastupitelné místo, někdy i důležitější než rydlo. Někdy ani rydlo nepoužije, stačí mu otisk materiálu, narušeného úderem kladiva, vrypem jehly a umí tak předat divákovi třebas příběh dřeva. Nebo na matrici nanese vrstvy lepidla a po zatvrdnutí tiskne ty zákonitě náhodné tvary. Tiskne často z několika matric, přidává barvy a tak dává svým grafickým listům další barvu, další prostor a další dimenzi.
Pár slov o autorovi. Vím, že není vždy objektivní citovat seznam ocenění, které byla autorovi udělena, ale přesto musím uvést, že řečeno sportovní terminologií „Martin Manojlín v komorní grafice (grafice malých formátů), která je zde bohatě zastoupena – ryje evropskou extraligu“. V současné době je téměř jediným reprezentantem české grafiky a rozhodně jediným z oblasti tisku z výšky, který se umisťuje v evropských soutěžích v supersilné ruské konkurenci a v silné konkurenci slovenské a polské. Jmenujme zde ocenění v soutěžích od nás z Chrudimi a Ostravy-Poruby, z Polska to byl Augustow a Katowice, z Belgie Gent a zejména Sint Niklaas z roku 2001, kde zvítězil v kategorii tisku z výšky. Byl oceněn i v soutěži „Grafika roku 2002 v Praze za grafický list do formátu A4 a zde budu citovat důvod ocenění, protože ta slova platí i o grafických listech zde vystavených: „za čisté řešení tématu, dokonale zvládnutou techniku a barevnou působivost“ . Jak lépe bych mohl já charakterizovat?
Vraťme se k té energii, která v dobrých výtvarných dílech je a kterou nám autor předává prostřednictvím tvarů a barev. Energie někdy srší a burcuje, někdy hladí a uklidňuje, někdy provokuje a klade otázky – a to vše je dobře. Kdyby tam tyto prvky nebyly, dílo by Vás nechalo lhostejnými a proto jste sem přece nepřišli. Přišli jste sem proto, aby obrazy zde spatřené se zapsaly do vaší mysli a vašeho vědomí.
Zdeněk Řehák
V Pardubicích 14.9.2004