Kreslený humor je moje velká životní láska a proto nedalo moc práce mne přesvědčit, abych řekl pár slov o autorovi, který v kresleném humoru začal, který v kresleném humoru uspěl i na mezinárodní úrovni a směle překročil jeho hranice a stal se uznávaným výtvarníkem a grafikem. Je to pan Jiří Slíva.
V oblíbeném časopise šedesátých a sedmdesátých let Mladý svět se na poslední stránce prezentoval kreslený humor, oproštěný jak od tehdejší ideologie, od pokusů o satiru v mezích zákona i od pivního oparu. Tam jsem objevoval kvalitní kreslený humor, jiskřivé nápady, tam jsem objevil řadu autorů, které jsem si zamiloval, které jsem pak sledoval a bavil se jejich humorem. Tam jsem Jiřího Slívu zaregistroval poprvé. Postavy na jeho kresbách byly a dodnes jsou téměř realistické, jen trochu archaizované. Solidně odění pánové na jeho kresbách nikdy nepromluvili, jen situace do kterých je kreslíř postavil lehce komentovali poněkud udiveným výrazem tváře. Ale ty situace! Stávají se jim příběhy, které by se stát neměly. Tyto příběhy vrhají nebohé postavy do světa absurdity, dada hříček, nadrealistických společenství.
Jsem vzděláním a profesí technik a tak bych to vyjádřil asi takto: Výtvarník vytváří krátké spojení (které je pro přístroje a rozvody nepřípustné, ale pro humor příznačné), tím že propojuje nepropojitelné věci a tím dochází k oslňujícímu záblesku humoru.
Jiří Slíva nakreslil stovky vtipů, byl oceněn na řadě soutěží kresleného humoru, vydal řadu knih se svým kresleným humorem a také řadu knih ilustroval. U toho slova ilustroval bych se zastavil a uvedl toto slovo na pravou míru. On neilustruje děj příběhu jako takový, on z toho děje vychází a ve smyslu toho děje staví své postavy do situací, poněkud jinam posunutých, do situací autorem knihy nespatřených a jsou to většinou situace více či méně absurdní, ale vždy vtipné. On není ilustrátorem, ale rovnocenným partnerem spisovatele, který si stavy, situace a postavy autora vypůjčuje ke své radosti z tvorby a jeho ilustrace vlastně může existovat nezávisle na knize.
Postavám Jiřího Slívy umístěným do „standardních situací“ (řečeno sportovní terminologií) se stávají nestandardní příhody. Kolik již takových příhod se stalo Slívovým hudebníkům, kolikrát nás překvapili jeho dirigenti, pianisté, fagotisté a hráči na bicí. A kolikrát byli překvapeni oni, když se dostali do situace, kdy je překvapil jejich nástroj, způsob užití jejich nástroje. V kolika variantách se již ocitl pes věrně naslouchající hlasu svého pána ve fantazii Jiřího Slívy. Ale dovedl se zmocnit i knih, postav němých filmů, klaunů, provazolezců, úředníků, sportovců, kopáčů, číšníků či kavárníků. A jak Jiří Slíva vidí své oblíbené kavárny se můžete přesvědčit dnes.
Humor Jiřího Slívy byl pro mne vždy něčím vyjímečný a zvláštní, ale až po několika letech jsem dospěl k poznání čím. Není to třeskutá legrace, není to vysmívání se, není to chechtot nad zakopnutím, není to ani černý humor. Je to objevování nových nečekaných skutečností. Je to vytváření metafor nebo hyperbol na svět, na předměty a na lidi kolem nás. Je to poezie. Opakuji - je to poezie! Báseň nám otevírá pomocí metafory nový pohled na náš svět nebo otevírá úplně nové světy. A to samé dělá Jiří Slíva svými kresbami. On nám také otevírá oči, on lehce jako básník překračuje hranice a meze a objevuje pro naše potěšení svět lehce absurdní, kde téměř vše je možné a my víme proč. Jen se divíme, že jsme si toho dosud nevšimli sami.
Taková kresba, výtvarně dokonalá, básníkem vymyšlená v novinách publikovaná se brzy ztrácí a umírá a to je velká škoda. To naštěstí pochopil i Jiří Slíva a z perokreseb pro noviny v osmdesátých letech přešel na realizaci svých skvělých humorných metafor grafickými technikami nejdříve litografií a následně i leptem. Tak jeho skvělé nápady nekončí svůj život ve stoupách se starým papírem, ale stávají se ozdobou galerií i našich příbytků.
A to si představte tu shodu okolností, že já jsem se v osmdesátých letech začal zajímat o grafiku, nejvíce o exlibris a brzy jsem zjistil, že Jiří Slíva grafiku dělá, grafiku umí a malým formátem neopovrhuje. Stačil dopis a vzniklo setkání druhé – už konkrétnější. Tak na začátku mé sběratelské kariéry moje druhé a třetí exlibris vytvořené na mé jméno bylo právě od tohoto autora. Byly to vtipné hříčky na téma kniha.
Až dnes došlo na setkání třetí, ale první osobní. Přesto mám pocit, že jsem se stkal se s přítelem, který mne doprovází už léta. Několik jeho knih je ozdobou mé kolekce knih o kresleném humoru. Promlouval ke mne ze stránek novin a časopisů a knih svým kresleným humorem, jeho básničky z Mateřídoušky jsem četl svým vnukům, muziku kapely složené z grafiků českých - Grafičanka, kde on hraje na kytaru si pouštím na CD, s jeho grafikami se setkávám v galeriích, ale i ve své sbírce EXL. Je to můj dávný přítel, se kterým jsem se setkal až dnes. Děkuji jemu i Vám za tuto příležitost!
Pardubice 16.11.2004
Zdeněk Řehák