Humor na exlibris

Humor na exlibris

Kreslený humor a humor vůbec je moje velká celoživotní láska snad i světový názor a proto jsem se rozhodl, představit humorné motivy z mé sbírky exlibris, které již po více než dvacet let vyhledávám a shromažďuji.

Přesto se možná zeptáte, proč humor zaplétám do systematické činnosti sběratelské, která je navíc spojena s uměním. Na takové možné otázky odpovídám citací názorů lidí daleko inteligentnějších a povolanějších: „Humor není jen způsob, unést nesnesitelné, ale také heroická gymnastika inteligence, která se uchyluje k ironickému odstupu, jen aby mohla lépe pochopit a osvobodit se.“ Tak tohle napsal Claudie Roy v předmluvě ke knize Milana Kundery „Život je jinde“. A Charlie Chaplin ve svém životopise napsal: „Velice nudní jsou malíři, kteří neustále každého přesvědčují že jsou filosofové.“

A nemohu začít nikým jiným, než klasikem humoru na exlibris, tím, kterého jsem osobně už nepoznal, ale jehož dílo je pro mne takovým „základním kamenem“ humoru v drobné grafice. Je to pro mne velký „guru humoru v umění“ Zdenek Seydl (1916-1978). Pro charakteristiku jeho tvorby použiji jeho slova, aby bylo zřejmé jak on přistupoval k tvorbě exlibris: „Exlibris je laskavá pochoutka, slazená humorem a okořeněna moudrostí a pro malíře je maturitou co dovede“. Zdenek Seydl vytvořil to co u výtvarníků obdivuji nejvíce – vlastní svět, kde zcela samozřejmě žijí a potkávají se jeho výtvarně originální a  dekorativně naivní panďuláci.

Připomínám zde článek Ladislava Loubala o Zdenku Seydlovi ze zpráv SSPE č.3/1987 „Čiň dobře všem, dokud můžeš“, kde je uveden i soupis 62. exlibris Zdenka Seydla. Zde autor charakterizuje Zdenka Seydla takto: Ve své tvorbě byl dětsky hravý, měl smysl pro humor, o němž říkal, že jde v principu o „Bílý humor“, byl přitom velmi sdělný a jasný: „Kreslím-li vypravuji.“ Většina Seydlových exlibris má vedle základního textu i řadu chytrých průpovídek. Můžeme jen vzpomínat na tohoto originálního a nezapomenutelného umělce a člověka, který v sobě slučoval hravost dítěte, drsnost desperáta i smysl pro čest. To první v umění, to druhé někdy v životě, a to třetí v přátelských vztazích.

Jako ilustraci jeho hravé a moudré tvorby připomenu jedno z exlibris, které vytvořil pro ženu svého přítele a známého sběratele paní Alenu Novou (L bar, 110:121, 1971). Žlutá postava kočky, sestavená z jakýchsi dílků se usmívá, kolem sebe trousí nápisy „mňau“ v barevných obláčcích a nahoře též v barevných obláčcích je poučka: „množství ničeho jest nesmysl řekla kočka myši“. Je to výtvarně přirozené, je to osobitý humor, je to poezie, je to filosofický názor na život. Je to Zdenek Seydl. Nevyznám se příliš v teorii  výtvarného umění, ale dle mého soudu je to „dada“ jaké má být.

Další skvělý výtvarník, který si vytvořil svůj vlastní laskavý a trochu nostalgický svět, zabydlený řadou krásně podivných zvířat i lidí je Adolf Born (1930). Prosadil a proslavil se nejprve v kresleném humoru, kde zpracovával náměty vztahu muže a ženy. Získal dlouhou řadu ocenění v soutěžích kresleného humoru a později se z něho stal člen mnoha porot těchto soutěží. Současně ale vytvářel volnou grafiku a skvěle  a osobitně ilustroval knihy pro mládež i pro dospělé. Adolfa Borna jsem začal obdivovat jako fanda kresleného humoru. Hledal jsem jeho vtipy v novinách a časopisech, mám i jeho skvělou knihu kresleného humoru (beze slov) s jeho tehdejším životním tématem vztahu ženy (velké vládkyně a krotitelky) a muže (malého ušlápnutého tvora) nazvané „Bornografie“.

Adolf Born se vyvíjel dál, ilustroval řadu knih, vytvářel nádherné grafiky a stal se stvořitelem svého světa, který zabydlil lidmi a přátelskými zvířaty, jaká najdete jen v jeho vlastním živočichopisu. Sám o sobě v jednom tištěném rozhovoru řekl: „Rozhodně jsem byl od mládí fascinován alegorickou literaturou. Vždycky mne uchvacovali dobří bajkaři, ať už to byl Ezop, Krylov nebo La Fontaine… Celou společnost lze popsat jako živočichopis, a to jsem s chutí činil za minulého režimu. Právě bajkaři mne naučili myslet alegoricky… Jeden dánský žurnalista o mně kdysi napsal, že za optimismem Bornových postaviček se skrývá také zlá satira na ně. Já bych to odhadl půl na půl. Paradoxně jsem optimista v tom, co se týče minulosti, ale docela chmurně vidím přítomnost. Mám intenzivní láskyplný vztah k době rakousko-uherského mocnářství a rád si tu dobu idealizuju ve svých obrázcích.“

Pro současného sběratele jsou Bornova exlibris vzácným kořením (podle F.Dvořáka v Knižní značce č.3/95 jich tehdy bylo přes třicet) a hodně jich je pro cizí sběratele. Ale přeci jsem občas některou z těch „bornobajek“ v exlibris získal a jako ukázku jsem vybral: Ex libris Susi Kolar-Plicka (L bar, 172:115), rok neuveden, ale myslím, že jsem ji získal od milé staré paní sbírající kočky v roce 1986. Velká kočka suverénně se tvářící jde ve večerních šatech s dekoltem, v jedné ruce vějíř, v druhé drží svůj ocas. Malý myšák vedle ní v cylindru i ve fraku se šibalským výrazem ve tváři hraje na housle. Půvabný svět, kde zvířata se stávají rovnocennými partnery lidí. Laskavý pohled umělce na společnost, který je okořeněn dávkou satiry.

Zdeněk Mézl (1934) je opravdový mistr dřevorytu. Vytvořil asi více jak stovku exlibris, soupis jeho drobné grafiky mu ale SSPE zatím ještě dluží. Je to mistr, který zůstal, alespoň svým pohledem na realitu jakýmsi dovádivým žákem darebákem – každý jeho obrázek je doplněn řadou úsměv vzbuzujících detailů. On vidí všechny neduhy lidstva a s jakousi nahořklou rozpustilostí je prezentuje. Nejen to – má ještě nadhled filozofa, detailní kresbu poučenou dřevorytem historickým i lidovým a skvělou skeptickou nadsázku.

Mézl mne oslovil jako skvělý ilustrátor výpravných knih zejména s historickou tématikou. Ilustrace mne zaujaly svou hravostí a ironií a nadhledem poučeného historika a tehdy jsem zařadil tohoto umělce mezi své favority a když jsem se dostal mezi sběratele exlibris tak jsem s potěšením zjistil, že Mézl udělal řady exlibris a že je mohu bez větších problémů sbírat. Je pravdou, že řada „skalních sběratelů“ mu vyčítá, že hodně exlibris jsou exlibris „nepravá“ - byl použít štoček z některé ilustrace knihy a k němu pouze autor přisadil legendu.

Krásný příklad Mézlova humoru je exlibris pro R. Klinkovského – muž s  poněkud schváceným výrazem leží se dvěma blaženě se tvářícími se ženami v posteli s nebesy. V nohách sedí posmutnělý Amorek a v ruce drží počitadlo, ale zdá se, že muž (nebo snad ženy) více věří křížkům napsaným na stěně. Tato reklama na mužnost vlastníka exlibris byla možná klamavá, ale velmi vtipná a navíc skvěle graficky provedená – nechybí ani srdíčko namísto tečky nad i ve slově exlibris (X2, 115:57).

Naděždu Plíškovou jsem objevil až jako sběratel exlibris. První její exlibris, které jsem uviděl a bez problému získal, mne uchvátilo. Vajíčko s náplastí spravující skořápku – ano, to je vskutku „křížovnická škola čistého humoru bez vtipu“ k jejímuž okruhu autorka patřila. Hlavní představitelé byli kreslíř Jan Steklík a životní partner autorky-„sochař – instalatér“ Karel Nepraš. Jednoduchý působivý obrázek (C4, 96:100), opatřený monogramem MŠ způsobil, že jsem se začal pídit po této autorce a jejích dílech. A brzy jsem zjistil, že všechna autorčina díla jsou jaksi tiše veselá.

Naděžda Plíšková (1934 – 1999) byla zamyšlená ironička, která měla smysl pro nesmysl u ženy opravdu vzácný. Celé její dílo je touto tichou ironií provoněno a proto si myslím, že mezi „klasiky“ humoru v grafice patří. Vytvořila několik desítek exlibris.

Jiří Slíva (1947) je další osobností, pro kterou je humor vyjadřujícím prostředkem. K výtvarnému umění se dostal obloukem od Vysoké školy ekonomické, práci sociologa, básničky a texty ke kreslenému humoru v sedmdesátých letech. Od svých začátků byl osobitý a snadno rozpoznatelný. Tvořil kreslený humor vždy beze slov. Jeho postavy jsou lehce archaizované a hraje s nimi jakési „dada“ hry. Obdobným způsobem i ilustroval řadu knih a jeho ekonomické vzdělání mu dovolilo pustit se do ilustrací i odborných textů. Jeho ilustrace ale neilustrují text, ale jsou to autorovy osobité glosy k textu. V osmdesátých letech se jeho výtvarný zájem od perokresby přesunul ke grafickým technikám, ve kterých ho vyškolili Jiří Šalamoun a Jiří Anderle a od té doby vstoupil mezi grafiky a svá díla realizuje v litografii i v leptu. Mezi sběrateli exlibris příliš zavedený není. Já mám ve sbírce asi 20 jeho exlibris, z toho dvě vytvořil pro mne a soubor 10ti exlibris „Víno“ udělal v roce 1989 pro chrudimské sběratele a zastoupen je i v souborech „ 7 exlibris“, které vydal SSPE ke světovému kongresu sběratelů v Chrudimi v roce 1996.

Humor Jiřího Slívy byl pro mne vždy něčím výjimečný a zvláštní, ale až po několika letech jsem dospěl k poznání čím. Jeho humor není třeskutá legrace, není to vysmívání se, není to chechtot nad zakopnutím, není to ani černý humor. Je to objevování nových nečekaných skutečností. Je to vytváření metafor nebo hyperbol na svět, na předměty a na lidi kolem nás. Je to poezie. Báseň nám otevírá pomocí metafory nový pohled na náš svět nebo otevírá úplně nové světy. A to samé dělá Jiří Slíva svými kresbami a grafikami. On nám také otevírá oči, on lehce jako básník překračuje hranice a meze a objevuje pro naše potěšení svět lehce absurdní, kde téměř vše je možné a my víme proč. Jen se divíme, že jsme si toho dosud nevšimli sami.

Jako ukázku zde uvedu exlibris mezi sběrateli neznámá (nejsou pro sběratele a mám je od autora). Je to Ex libris V. Preclík zhotovené pro našeho skvělého sochaře, jehož životním materiálem je dřevo. Postava zasmušilého dřevěného trpaslíka je v pase ohryzována přítomným bobrem přesně tak, jak bobři kácí stromy na stavbu hrází (L bar, 117:70). My žasneme a radujeme se z autorova chytrého pohledu.

Stanislava Holého (1943-1998) řadím také ke klasikům humoru na exlibris. Vždyť úplně všechny jeho práce, které jsem viděl, měly vždy náboj humoru, laskavosti, lásky a poezie. A co navíc – vychovával si své budoucí příznivce, (možná i sběratele) mezi tou nejmladší generací, mezi malými televizními diváky a malými čtenáři. Jeho půvabné barevné obrázky svérázně pojaté přírody a  postavička pana Pipa řadu let provázely i moje děti a těšily i mne. Později jsem ho našel mezi oblíbenými autory novoročenek a s potěšením jsem zjistil, že vytvořil i několik exlibris. Prohlédněte si exlibris Olgy Křemenové, které jsem si nazval „Sluníčko vychází ptáčkovi z hrdla“ (L bar, 110:81). Laskavý humor a poezie, je velká škoda, že už autor nás nepotěší dalšími svými nápady.

Olga Čechová (1925) další žena, která humor často užívá ve svých opusech. Připomíná mi, že humor má neskutečně mnoho tváří a jednu z nich – tu hravou, méně nápadnou tvář mi reprezentuje právě ona. Autorka ovládá suverénně všechny základní grafické techniky a malý formát je jí vlastní. Její grafiky poznám na dálku a dýchnou na mne vždy svou hravostí,  fantazií a laskavým pohledem na svět. Vybral jsem z řady jejích „pohádkových“ exlibris to, které vytvořila v roce 1996 pro Františka Pultra. Dva tančící čerti s mohutnými barevnými rohy a nakroucenými kníry nezarmoutí mladého čtenáře pohádek, ani zralého sběratele exlibris (L bar., 126:128).

Jindřich Novák alias „paraplíčko“ (1923), pražský autor, který se rozhodl podepisovat se touto značkou a tak se výrazně odlišit od řady jiných Nováků. Je to autor jednoduchých linek a exlibris jím vytvořená mají vždy nějaký nápad, který vyvolá úsměv pozorovatele. Také „klasik humoru“ v exlibris. Pochlubím se tedy s opravdu „klasickou“ variantou vtipu přeneseného do prostředí nás - sběratelů. Exlibris vytvořené litografií z roku  1980 obsahuje postavu elegantního pána v cylindru a krásné dívky stojící v jeho nejtěsnější blízkosti má legendu: „Mám doma (JK) sbírku exlibris“ (L bar, 148:70). Nádherný nápad, i když v mém věku už těžko použitelný.

Milan Kohout (1945) je suverénní kreslíř, se schopností importovat do kresby jemnou nadsázku. Jeho exlibris bývají nejčastěji vytvořeny pro jeho známé a přátele a tak bývají často opatřeny písemnými komentáři autora -jakýmisi jemnými „špílci“. Uvedu zde skvělý nápad, přímo bych řekl „Kohoutův patent“ – dvojexlibris vytvořený pro partnerskou dvojici. Podlouhlý formát je oddělen perforací na dvě části – delší mužskou část a kratší věnovanou mužově partnerce. Z této ojedinělé série prezentuji exlibris Boris Tesař – Blanka Tesařová. Boris drží rošt s klobásami „Ó ty vimperské klobásy“ v druhé části mužská postava šátrá ve velké krabici (na klobouky) „tak copak to máš v té škatuli Blaničko (L bar, 86:199) ?“. Milan Kohout nevytvořil mnoho exlibris, zato jeho novoročenek je dlouhá řada, bohužel ne však mezi sběrateli. Novoročenky mu poskytují příležitost s vtipem komentovat současné dění s opravdovým gustem a vrcholným litografickým fortelem a je pochopitelné, že ty nejvtipnější péefky jsou vždy jeho.

Hana Čápová (1956) je další autorka, která se mi dere mezi klasiky humoru. Některé její práce jsou ukázněné a realistické, ale řada jejich prací, zejména těch z osmdesátých let má úsměvnou atmosféru. Zejména zobrazení postav má jakousi groteskní nadsázku s přemírou zobrazených podrobností. Osobitá a poučená je i erotika jí zobrazovaných ženských aktů. Humor této autorky je obsažen zejména v jejím pobaveném pohledu na nás lidi. Jako pěknou ukázku jejího dokonalého a hravého zobrazení uvádím exlibris Zdeněk Ř. (tedy mé exlibris) z roku 1988 „Karneval pana La Fontaina“ (C3, 128:78). Tady se musím pochlubit svým nápadem, autorkou skvěle realizovaným. Vynalézavá koncepce obrázku, v pozadí bizarní město, v popředí zvířata, která známe z bajek (kde, jak víme se chovají jako lidé), která mají před svými tlamičkami, mordami i čumáčky masky lidských tváří. V pravém dolním rohu užaslá ženská postava (autorka?).

Dalším přemýšlivým a vtipným autorem je Jiří Neuwirt (1948) z Ostravy – Hrabové. Tohoto jsem objevil a oblíbil si na výstavě soutěžních prací -  exlibris k 650 letům Pardubic v roce 1990. Jeho pojetí exlibris mne zaujalo. Podívejte se třeba na obsažné exlibris zhotovené pro F.Gabčana. Má název „Homage to Luis Bleriot“ a zobrazuje dvojplošník přelétající z Francie do Anglie. Trup dvouplošníku tvoří ležící pilot. Křídla jsou zhotovena z jakési pytloviny a rozpěrky mezi křídly tvoří stromy – jabloně. Letadlo je opatřeno signálním větrným pytlem a mimo lahví v dosahu rukou pilota transportuje i nahoře sedící kočku (C3, xx:xx). Autor tvoří samá vtipná exlibris, kterých je mezi námi sběrateli téměř tolik, jako šafránu na Čukotce.

 

Od brněnského autora Václava Houfa (1949) mám velkou sérii kosmických a robotových exlibris vytvořených ofsetem z roku 1986. Jeho přístup k této tématice byl poněkud nevědecký, řekl bych zlidšťující, ale především vtipný. Exlibris PhDr Jiřího Blažka: Jakýsi zubatý robot, se založenýma hadicovýma rukama, z břicha (namísto z podbřišku) mu trčí pořádná ořezaná tužka (P1, 82:70). Co asi se dá dělat s takto umístěnou tužkou? Psát asi nepůjde. Také velmi zajímavý autor z osobitými a ojedinělými tématy, námi sběrateli zcela nevyužitý.

Na jedné z výstav Žeň českých a slovenských exl jsem objevil Stanislava Juríka. (1948-1993). Byl pro mne zjevením, svůj perfektní grafický projev používal pro inteligentní, „vědoucí“ humor. Jako ukázku jsem vybral Jurikovo vlastní exlibris. Na něm je zobrazena poslední československá tisícikoruna (od Albína Brunovského) se skladatelem Bedřichem Smetanou (pamatujete se na ni ?). Ke zde zpodobenému poprsí je přiděláno i velikánovo tělo, kynoucí nám rukou. Vpravo namísto bílého okraje bankovky je text „Dávno dávno již tomu co jsem se posledně díval do tvé milé vlídné tváře“ (C3/2, 112:116). Velká škoda, že už další Jurikovy skvělé kreace do našich sbírek nepřibudou.

Mohou však přibýt opusy výtvarníka Bohuslava Šíra (1956), jehož exlibris vytvořená počítačem mne zaujala na XI. trienále v Chrudimi v roce 2005. Ex libris J.B. je zjednodušený ženský akt, jehož klín namísto kučeravých chloupků tvoří nápis Casanova (CAD, xx:xx). Hravá nadsázka skvěle pobaví naše oko.

Jiří Hiršl (1954) je výtvarník, který tvoří novoročnky a exlibris serigrafií. Každý z jím vytvořených opusů, které se mi dostaly do rukou obsahovaly nějaký vtípek nebo rošťácký nápad. Jen se podívejte na Ex libris mé rodiny(S xx:xx) – rodina je zde kompletně seskupená kolem velké řepy. Vtip už v legendě je zde doveden do dokonalosti i v zobrazení pohádky O veliké řepě.

Jiří Fixl (1950) je autor, kterého jsem objevil též na jedné ze „Žní“. Jeho obrázků mám poskrovnu, ale všechny jsou opravdu „napadnuté“. Nejvíce se mi líbí jeho sex libris G.G.C. (L bar, 115:82). Postavy ženy a muže jsou provedeny jako ploché papírové postavičky –ležící ženská čeká na přistání radostně se tvářícího přilétajícího pána, který plachtí s roztaženýma rukama (kdyby takhle létal Ikaros, nedopadl by jak dopadl!). Šťastnou cestu, ale kam jste se ztratil nám sběratelům v posledních letech pan Fixle?

Další autor z Brna, Jiří Stejskal (1953), který svého času vytvářel drobná exlibris většinou mědirytinou. Jeho obrázky mají jemnou a precizní kresbu i jemný humor. Že je tomu tak chci dokázat dvěmi drobnými ukázkami. Je to zobrazení šikmé věže z Pizy jako ořezané tužky nakloněné do polohy jen jen psát. Vytvořil ho pro V.Stránského (C2, 59:36). Pousmání, malá radost – tak bych vyjádřil svůj pocit z prohlížení těchto malých rytinek.

 

Vlastimil Sobota (1953), je grafik nám všem dobře známý, který vytvořil mnoho svých litografií pro náš spolek. Každý z nás má určitě ve sbírce některou z jeho prací, které se vždy vyznačují humorným přístupem ke zvolenému tématu. Vybírám EXL J.S. litografii nezvyklého formátu, kde je zobrazen lékařský teploměr, který ale měří „lásku“ nebo spíš „zamilovanost“ tak, že namísto rtuti má červená srdíčka (L bar, 160:33). No není to půvabné?

Milan Bauer (1960) mi na řadu let zmizel z horizontu tvůrců exlibris, ale zdá se, že se opět mezi naše autory vrací. Jeho exlibris jsou dobře poznatelná a mne – technika , strojaře ohromují zejména svojí „netechnickou technikou“, která se v jím oblíbených a častých detailech zobrazených strojů dere na povrch. Tato charakteristika platí o veškerém jeho zobrazení, ať se týká, předmětů nebo flory či fauny. Iniciály majitelů exlibris často drahnou dobu hledám lupou, o detailech obrázku to platí tuplem. Jeden takový drobnopisný příklad zde uvedu. Je to Exlibris Jaroslav Faltin, kde letí první český letec ing. Kašpar v dekorativně upraveném letadle (C3, 68:102). Křídla tohoto stroje jsou poněkud prokousaná, za pilotem vlaje několik metrů dlouhá šála. Pro porovnání kolem poletuje motýl i hrdlička. V pravém dolním rohu je zobrazeno ptačí křídlo, též poněkud perforované. Rovný horizont pardubického vojenského cvičáku je doplněn budovami, komíny, též velká klec. Pod letadlem v kruhovém medailonku je portrét ing. Kašpara. Úsměv i poezie, detail i nadsázka, Milan i Bauer.

Nyní dojde na autory jejichž tvorba je vážná, poetická, filosofická či experimentální, ale i tam občas narazím na grafiku – „napadnutou“ s nádherným nápadem, či nadsázkou, že mne výsostně pobaví. A o takové se s vámi chci podělit. Trochu omezení jsem si dal tím, že jsem se omezil na exlibris, protože tato „dílka“ se většinou vyskytnou spíše na novoročenkách. Dále jsou v této kapitole uvedeni i autoři, kteří jen ojediněle zabrousili do oblasti exlibris. Vydatným pomocníkem při hledání takových exlibris a autorů mi byly opět každoroční výstavy „Žeň českých a slovenských exlibris“ na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové.

Miloš Michálek (1949) je profesor na Pedagogické fakultě Ústí nad Labem mezi sběrateli příliš zastoupen není, ale zúčastnil se řady tématických soutěží exlibris, kde byl mnohokrát oceněn. Jeho exlibris jsou vždy osobitá a snadno poznatelná, jak svým provedením, tak lapidárně zobrazenými nápady. Používá izolované fragmenty reality a vyjadřuje se strohými barevnými dřevoryty, kde používá silné nápady, často i takové, které řadím mezi humor. Jeden příklad z mé sbírky – pochází z jeho cyklu „Hlavy“ vás doufám přesvědčí. Zeď s opadanou omítkou ve tvaru hlavy a na spraveném místě je umístěna legenda. Exlibris J.Zedník (C2 bar, 149:100). Využití jména vlastníka exlibris k vyvolání úsměvu má ve tvorbě exlibris silnou tradici, ale tento nápad z této řady vskutku vybočuje.

Petr Melan (1947) je známý a mezi sběrateli zavedený autor, precizní kreslíř a grafik, který do svých realistických grafik dovede vložit nádech jakéhosi tajemna, které mne vtáhne do této atmosféry téměř pokaždé. A když má obrázek navíc ještě náboj vtipu, tak ho musím mít. Jedno z těch, které jsem proto získal je autorovo vlastní exlibris z osmdesátých let - rybář v loďce tahá sítě z vln – jsou to vlny ženských vlasů na půvabné dívčí hlavě (C3 bar, 75:75). Naštěstí rybář v síti tahá jenom ryby – vešku ani jednu!

Martin Manojlín (1972) je mladý autor, nyní už pevně zakotvený mezi našimi, ale ještě více mezi zahraničními sběrateli exlibris. Vytváří často grafiky na bázi struktur materiálů, nebo struktury využívá i pro realistická zobrazení. Jeho barevné dřevořezy, s novátorskými metodami tisku a s osobitou barevností jsou snadno rozpoznatelné. V roce 2002 pro soutěž v Sint Niklaas na téma „Řecké báje“ vytvořil Trojského koně - ale jakého! Na obrázku je část koně (hřbet, bok a část přední nohy), nad jeho hřbetem je vidět hradba města Trója. Struktura prken, mezi nimi zobrazuje symbolicky oči skrytých bojovníků – ty však nehledí skrze spáry mezi prkny, ale jsou na vrcholku těchto spár mezi prkny. Vtipná symbolika, kdyby ji tak měli Trojští bojovníci ve své době k dispozici! Ano, přátelé z Tróje, sbírat a studovat exlibris se může i vyplatit! Exlibris Martin Manojlín (X2 bar, 121:90).

 

Oldřich Jelínek (1930) Spolužák z AVU a zpočátku kariéry druh a souputník Adolfa Borna (zpočátku tvořili spolu dvojici autorů produkujících společně kreslený humor). Od r.1981 trvale žije v Mnichově. Jeho exlibris není mnoho a jsou vzácná. Já jsem získal pouze jedno a to zde uvádím. Exlibris J.Unzeitig, s zobrazením figury kentaura ženského pohlaví, držící květinu, ocas koňský s pavími oky (X2, 137:105). Je to vzácné exlibris, neboť Kentaurka se v bájích vyskytuje tak zřídka, jako poctivec mezi politiky.

Zdena Kabátová – Táborská (1933). Od této autorky mám dva skvělé dřevořezy, provedené stylem „žáků – darebáků“ z minulých staletí, které ji pasují na důstojný ženský protějšek Zdeňka Mézla.  Ukáži zde exlibris P.Haimann - v otevřené zvířecí tlamě jsou hodující služební lidé, poháry, hrnce, jitrnice, kuřata a roštu a další. Zvíře má na obojku čtyři zvonky a do tlamy mu leze čertík. (X2, 127:112). Lituji jen, že takových šťastných dílek autorka nevytvořila mnohem víc.

Vlastimil Kačírek (1943) je ocelorytec a my víme, že v této nelehké a precizní technice se málokdy tvoří fórky, legrácky nebo parodie. Exlibris Mirko Kaizl (C2, 40:17) je miniaturka nahé ženy v klobouku, která s knihou pod paží kráčí  městskými uličkami Českého Krumlova. Nevím, kdy ji tam autor potkal, mně se to nepoštěstilo, ani když jsem šel cestou k místní sauně.

Cimrmanovská  EXLIB Jára da Cimrman od Ivy Krystové (1945), opavské autorky, jsem objevil na jedné ze „Žní …“. Protože jsem stoupenec tohoto českého génia a tak jsem jednal. Od autorky jsem několik exlibris z této série získal a s jedním z nich se pochlubím. EXLIB Jára da Cimrman „Pahrbek geniality“, (C3, 121:83) – pod otiskem matrice, kde je z profilu zobrazená hlava s pahrbkem označeným IQ, je další s titulkem „Pahrbek geniality“ Obě matrice jsou přeraženy třetí kruhovou, která má podobu razítka s textem EXLIB Jára da Cimrman. Že jsou to exlibris, určená pro milovníky a znalce díla Járy Cimrmana snad nemusím připomínat.

My čeští občané jsme placeni a platíme „grafikami“ Oldřicha Kulhánka (1940). Po skončení nelehkého úkolu - stvořit kompletní sadu českých bankovek jsme se seznámili i s jeho parodiemi na různé světové bankovky. Ovšem humorný přístup k tvorbě měl tento autor vždy a za doby normalizace za tento přístup byl i stíhán a vězněn. Je naše velké štěstí, že ho humor nepřešel a že ho umí vložit do svých grafik i do tvorby exlibris. Uvedu zde Exlibris W.Meulemans (C3, 138:86), kde připomíná zubařské povolání vlastníka exlibris vtipným zobrazením, vždy výsostně realisticky provedeným. (Oldřich Kulhánek se mi nevejde do zásuvky „potměšilý postmanýrista“, kam jsem si ho zařadil). Ruce otevírají bolavá ústa – z úst vychází komiksová bublina „auuuu“. Usměji se, to ano, ale po dásních mi není dobře.

Další z autorů, které jsem objevil na „Žních…“ je Matěj Svoboda (1943). Od něho jsem získal nádherné úsměvné exlibris, které vytvořil pro manžele Urešovi. Je něm vzduchem letící, usmívající se muž, s rukama roztaženýma do tvaru křídel, na jeho zádech sedí žena, opatřená brašnou s červeným křížem. Nepochybně řídí let svého muže volantem ukotveným do jeho zad  (C3, 69:76). Když si někdy vzpomenu na toto exlibris, maně hledám na svých zádech volant – tak mi ten obrázek připomíná skutečnost.

Hana Storchová (1936) je autorka, která pracuje jednoduchou linkou a příznačným vtipem. Nejznámější jsou její novoročenky. Ale i mezi jejími exlibrisy lze najít opravdové vtipné „šperky“. Jeden je zde uvedený příklad. Exlibris B. Hrabal – obří půllitr piva postavený v přírodě, jehož pěna stoupá vzhůru a mění se v oblaka (C3+C5 bar, 90:73). Nejenom vtip, ale i určitá symbolika Hrabalovy tvorby vyzařuje z tohoto obrázku.

Jan Souček (1941) je skvělý malíř velkých pláten, nadaný bohatou obrazností, který dělá i malířsky pojaté lepty, ale exlibris od něho je opravdu výjimkou. O to více jsem se zaradoval, když jsem mohl do své sbírky vyměnit Exlibris Evy Navrátilové od tohoto mnou obdivovaného autora. Je na něm zobrazen don Quichote, který se Sancho Panzou na lodi „Dulcinea“ přijíždějí ke břehům Ameriky a dívají se užasle na sochu Svobody (C3, 165:108). To by byl nádherný námět dalšího dílu pro autora knihy Miguela Cervantese , kdyby žil.

Josef Zedník (1959), tvoří většinou novoročenky, ale objevil jsem i několik jím vytvořených exlibris, vesměs ale pro nesběratele – tady mi opět pomohla „Žeň…“.  Exlibris Dr.Pavel K. (X3 bar, 113:92) - mužská i ženská noha z pozice zalehnuté objímající se dvojice vykopávají pryč „chudáka Amorka“. Jak výstižné pro současné vztahy – alespoň pro ty prezentované v bulváru.

Klasik, vynikající umělec v každé oblasti, které se kdy věnoval, profesor Josef Liesler (1912-2005), zkušený harcovník v oblasti exlibris, autor žádaný a milovaný. Jeho grafiky jsou vždy plné nápadů, někdy i provokací, obsahují řadu symbolů, někdy i osobních náznaků, které nepoučený pozorovatel nemůže rozšifrovat. Ale i ty, které bez rozlousknutí skrytého obsahu mohu označit za humorné určitě každý najde. Jako skvělou ukázku jeho tvůrčí invence, vtipu i kreslířské virtuozity jsem vybral Exlibris Emil Gebauer (S, 77:106, 1991). Je to variace na jeho proslulý obraz, i uvedený text je stejný jako název tohoto obrazu: „Škleb náš vezdejší dej nám dnes ó pane!“. Smekám pomyslný klobouk a tetelím se radostí z nápadu i jeho provedení.

Mistra poetických litografií, předsedu Hollaru - spolku grafiků českých Vladimíra Suchánka (1933) sběratelům představovat netřeba. Důkaz, že tento básník barev a tvarů se také rád občas dopustí vtipu je zde reprodukován. Exlibris Ali Vogel (L bar, 118:98). Zde autor využil vtipu, který nabízí jméno objednatelky (Vogel = pták). Pták rodič nese v zobáčku jako housenku kroutící se nápis „Ex libris Ali Vogel“. Nádherný nápad! Z okraje obrázku vykukuje široce otevřený zobák mláděte.

Už nás navždy opustil velký básník grafiky Jindřich Pileček (1944-2002). Autor se širokým repertoárem nejrůznějších témat, jeho zadumané krajiny naplněné čímsi nevysloveným mne vždy okouzlovaly. Jak uměl umístit ty nejobyčejnější věci do neobyčejných souvislostí!  Jeho grafiky ač obsahují ty nejvšednější předměty jsou tajemné, vybízející k přemýšlení o přírodě i o životě. Když hledím do Pilečkových krajin, chtěl bych se stát filosofem a vykládat přátelům o světě kolem nás, tak jak ho Pileček vidí. Jiskry nápadů jeho grafiky mají vždy, ale občas i zajiskří vtipem. Jedno z takových je exlibris P. Ch. (Charypar) z roku 1986 (C3, 131:106). Příkrá kuželová skála se spoustou kroucených cest, řadou stavení na úbočích, jak je to u Pilečka obvyklé. A nahoře z té skály trčí bosá lidská noha, z oblak trčící ruka  lechtá tu nohu na chodidle.

Marina Richter (1962), skvělá grafička, ovládající virtuózně litografii i tisk z hloubky. Její obrázky často mají silný sexuelní náboj a bývají provoněny secesí. Ale ani vtipu se autorka nevyhýbá. Exlibris zde zobrazené zhotovila pro svého přítele – lékaře a sběratele. Exlibris doctorus urologie V.Heřman (C3, 110:72). Zobrazuje doktora ve středověkém kostýmu, tak jak si ho mnohý z nás může představovat jeho vyšetřování urologických potíží.

 

Jan Antonín (Jeňýk) Pacák  (1941), je všeuměl, bývalý bubeník Olympiku, nyní basista u Mládka a v kapele grafiků českých „Hollarka“, vystudovaný malíř,  známé jsou i  jeho keramické kreace. Elibris tvoří spíše výjimečně, ale přece – a když už, tak to stojí za to. Pro kolegu sběratele dr. Karla Kropíka vytvořil serii dvou pěkných osobitých exlibris, z nichž jedno č.II. – to s Pavlou Picassovou (určitě ji všichni poznáváte) zde uvádím na ukázku jeho výtvarného humoru (L podt, 160:110).

 

Autorem, pro něhož není humor výkřikem, nýbrž základním vyjadřovacím prostředekem, ale výkřikem je spíše vytvoření exlibris je Vladimír Renčín (1942), kterého již dlouhá léta známe, jako skvělého autora kreslených vtipů, komentujících dění na našem českém smetišti. Špatně jsem se vyjádřil, není to autor kreslených vtipů, nýbrž je to filosof, který humornou kresbou komentuje dění kolem nás. Usmíváme se, ale mrazí nás v zádech, takhle ten pan Renčín vidí do našich dušiček! Každoročně vytváří novoročenky pro dr. Príbyše, ale před lety ho přiměl dr. Loubal i k vytvoření exlibris, které zde uvádím (S, 95:76). Čtenář si našel své oblíbené místečko na čtení přímo v knihovně.

 

Na  závěr jsem si ponechal slovenské autory humorných exlibris a mohu se pochlubit několika opravdu pěknými kousky, které jsem nasbíral. A naladěnou slovenskou vlnu, začnu moudrým citátem slovenského spisovatele Ivana Fontany: „Humor nevysychá, protože pramení z hory pláče.“ 

Na jedné ze „Žní…“ jsem objevil Marcela Haščiče (1954). Jeho práce se mezi sběrateli téměř neobjevují a z uvedené ukázky vyplývá, že je to škoda. Je to exlibris pro jeho přítele hudebníka – a je to koncert! Exlibris Bobo Procházka (L bar, 130:130, 1988) se jmenuje „Trubači“. Nad podiem poletují postavy muzikantů zdatně foukající do složitých žesťových nástrojů. Zřejmě ti nadanější jsou opatřeni křídly a vznášejí se dle stupnice „do, re, mi“ a z toho nejlepšího muzikanta jsou na horním okaji obrázku pouze vidět nohy a nápis „Halelujah“. Barevné ladění obrázku dovršuje zlatá barva nástrojů a křídel. Skvělé nápady, skvělé provedení a to mám doma ještě mám nádherné litografované etikety alkoholu „Korenovice“ a ještě další – to už ale není exlibris.

Dalším autorem, kterého jsem také objevil na „Žni…“ je Vlastimil Herold (1924-2004). Zalíbila se mi jeho stručnost jeho výrazu, skvělé začlenění písma (dnes málokdy vídané) do jednoduchého obrázku a výsledná údernost jeho realizovaného nápadu. Například Exlibris Dušan Junek (X3, 85:83), ryba s bosýma nohama pochoduje po legendě exlibris a zubí se. Dalším pěkným linorytem vytištěným na „japanu“ je exl MR (X3, 73:65). Srozumitelně téměř symbolicky zobrazená kočičí hlava s krkem vytvořeným z písma. Dokonalost a úsměv!

A teď už k autorům nám sběratelům více známým. Peter Klúčik (1953) oplývá nezměrnou fantazií, vytváří ničím nespoutanou floru a z jeho obrázků by se dala vytvořit Klúčikova učebnice dosud nevídané fauny. Říkám tomu „Klúčikland“. Exlibris pro amerického sběratele Marvina Bolotskeho je z roku 2001 (C3, 165:138) a Klúčikovo pojetí Ráje je mne vždy přivede ke spokojenému pochechtávání. A taky téměř vždy v té spleti lian, stromů, květů a zvířat objevím nějakou další souvislost a špílec. Smekám před jeho nápady a jeho fantazií a jeho výtvarnému projevu, který je dovádí k dokonalosti.

Miroslav Knap (1973) je nový autor, který se objevil a rychle zaujal slovenské i české sběratele. Jeho výtvarný projev má blízko ke karikatuře nebo spíše k vytváření veselých pohádek. Umí oživit předměty, umí obrázky zalidnit neobvyklými bytostmi, umí upoutat a bavit a nenechává se spoutávat konvencemi nebo perspektivou. Je chytrým objevitelem a přitom je lidový. Jednu z jeho veselých „pohádek“ stvořenou pro Mariána Potroka (C3, 120:110, 1999) zde prezentuji. Neumím zobrazený příběh vyprávět, ale jeho středobodem je jakási pohyblivá židle, opatřená hlavou, která má na sedáku umístěný hrad. Postavy okolo se diví, jakýsi chytrák má na hlavě hrnec se zlaťáky, přilétá holub se zprávou. Tolik zvláštních postav, tolik děje, dokonce i stromy žasnou.

Nakonec jsem si nechal opravdového klasika humoru Dušana Polakoviče (1950). Znám volnou tvorbu tohoto autora a jím stvořený svět je vždy veselý, napněn lidmi, předměty a událostmi. Exlibris, které Polakovič vytvořil pro svého kolegu – výtvarníka Leo Bednárika je opravdu „velká plachta“ (145:145) se žertíkem, který může výtvarník provést jen svému příteli. Ex libris Leo Bednárik (C3, 2004) je věrný portrét nám dobře známého usmívájícího se Leo B., sedícího u stolu. Na hlavě má laurový věnec, a jeho pleš ho líbají převnadné múzy. Na stole před ním je malebný nepořádek, tvořený zejména zbytky jídla a alkoholických nápojů, ale nechybí ani ponožka. Legendu píše na papír sám Leo B. Ovšem, komu je to málo, ať soustředí svůj pohled pod okraj ubrusu, odkud vykukují prsty nohou vlastníka exlibris, nejenom ty – jen je přepočítejte.

A na úplný závěr jeden citát ze Životopisu Charlese Chaplina: „Prostřednictvím humoru vidíme ve zdánlivě racionálním iracionální, ve zdánlivě důležitém nedůležité. Zároveň humor zvyšuje naši schopnost udržet se při životě a zachovává nás při zdravém rozumu. Humor brání tomu, abychom tolik podléhali výkyvům života. Aktivizuje náš smysl pro úměrnost a odhaluje nám, že za příliš zdůrazněnou vážností číhá absurdita.“

 Zdeněk Řehák

Publikováno ve Sborníku pro exlibris a drobnou grafiku 2006