Lubomír Netušil pětašedesátiletý
Moje setkávání se s Lubomírem Netušilem.
V únoru letošního roku se dožívá šedesáti pěti let výtvarník, grafik orientující se převážně na volnou a užitou grafiku, dokonale ovládající tisk z hloubky, kterého známe i jako autora mnoha exlibris a známe ho i jako sběratele. Je to také autor mnoha obrazů a plastik, organizátor a pořadatel výstav a kulturního života v Pardubicích, vysokoškolský pedagog na katedře výtvarné kultury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Mgr. Lubomír Netušil.
Myslím, že už moje první setkání s ním mi ho ukázalo takového, jakého vám chci popsat. Bylo to někdy v roce 1983, už jsem věděl dost „O grafice“ a o exlibris díky stejnojmenné knize Jindřicha Marca, ale stále jsem nebyl rozhodnut, zda se stanu sběratelem nebo ne. A právě v tomto období jsem zavítal do tehdejšího pardubického kina Svět. Film si už nepamatuji, ale pamatuji si malou výstavu exlibris na chodbě kina tehdy začínajícího autora Zdenka Bugáně. Bugáňovy snové surrealistické krajiny zobrazené na exlibris naplněné hlavami, hady a vejci mne očarovaly. Když takto vypadá exlibris, tak ho chci sbírat, rozhodl jsem se ihned a exlibris chci právě od tohoto autora. Od paní u pokladny kina jsem se dozvěděl, že výstavu uspořádal nějaký pan Netušil z tehdejšího Okresního kulturního střediska. Neváhal jsem a hned druhý den se vypravil do této organizace a tam jsem se seznámil s Lubomírem Netušilem. Seznámil jsem se s člověkem velkého kulturního záběru. Jeho znalosti o výtvarném umění, grafice, graficích a exlibris mi hodně pomáhaly při prvních sběratelských krocích. Setkával jsem se s ním opravdu rád a každé další setkání mi přineslo další poznatky a poučení.
Další setkání bylo s grafikem, malířem, keramikem, sochařem a tvůrcem objektů Lubomírem Netušilem v jeho ateliéru. Tam jsem byl ohromen a také osloven jeho rozsáhlým dílem. Obrazy, plastiky, keramika, monotypy a grafika naplňují dům, ve kterém má ateliér, od sklepa až po půdu. Nedivím se tomu však, vždyť v první větě tohoto příspěvku jsem uvedl kolik let už je tento tvořivý člověk na světě. Alfou a omegou jeho díla je obdiv k přírodě, kterou se snaží zobrazovat tak, aby vyjádřil to, co je na první pohled skryto. Rád zobrazuje stopy činnosti člověka v přírodě. Z jeho grafik i obrazů vyvěrá atmosféra ticha a klidu, které jsou v našem životě stále vzácnější. Ovšem nejobsažnější je jeho grafické dílo, které je zčásti známé i sběratelům exlibris. Nejčastěji své opusy zpracovává technikou měkkého krytu – vernis mou. Tato technika poskytuje „měkké“ linky a ty dávají jeho grafikám lehký snový opar, a vnímavý divák se potom ocitá v krajině jeho srdce.
Setkání se znalcem díla Františka Bílka a Jana Konůpka Lubomírem Netušilem jsem absolvoval na kulturních zájezdech Městské knihovny za díly Františka Bílka, které on připravil a dostali jsme se s ním do mnoha prostor, kam se běžný návštěvník nedostane. O jeho znalostech vás přesvědčí i kniha „František Bílek v Církvi československé husitské“, na které se podílel jako spoluautor. Další umělec o kterém zná téměř vše, je Jan Konůpek. Pro Památník národního písemnictví – Kabinet exlibris připravil skvělou výstavu „Jan Konůpek, stále ještě neznámý“ v letech 2003 a 2004.
Mezi pardubickými patrioty jsem se setkal se sběratelem starých pohlednic Pardubic a okolí Lubomírem Netušilem. Jeho znalosti regionální historie a zapálení pro věc vyústily ve spoluautorství knihy „Pardubická zastavení“, na které se podílel a kterou také i skvostně graficky upravil. Také je stálým spolupracovníkem Okresního archivu, kde se stará o grafickou úpravu katalogů výstav z pardubického regionu.
Neocenitelná jsou častá setkání se sběratelem a organizátorem sběratelského života Lubomírem Netušilem. Jeho znalosti v oboru grafiky jsou rozsáhlé a umí je použít při aukcích a při výměnách a umí i poradit nám, méně zkušeným. Jeho iniciativou bylo obnovení pravidelných pardubických schůzek sběratelů, které vzkřísil, našel pro ně prostor a nastínil program. Také musím připomenout, že byl duchovním otcem a organizátorem historicky první mezinárodní soutěže exlibris v Československu v roce 1990 k výročí 650 let Pardubic.
Bylo a je pro mne vždy velkým zážitkem, když se mohu zúčastnit nějaké výstavy s ním po boku. Nezapře se v něm rozený pedagog, který upozorní posluchače na objekt, či detail, kterého si má všimnout a ihned poví proč a ještě doloží dalším příkladem z dějin či příbuzného oboru, upozorní na skrytou skvěle provedenou řemeslonou finesu. I v dobách, kdy pracoval v Okresním kulturním středisku, nepřestal se věnovat vyučování výtvarné výchovy na Lidové škole umění a nyní mohu jen závidět jeho studentům na Pedagogické fakultě Univerzity v Hradci Králové, kde působí od revoluce jako odborný asistent. Několik jeho opravdu zajímavých žáků, které strhnul svým příkladem ke grafice jsem už poznal na výstavách a objevili se i mezi autory exlibris.
Dalších setkání jsem už absolvoval nepočítaně a to i v dobách, kdy jsem Lubomíra Netušila neznal, jsou to setkání s kurátorem výstav. Netušilova činnost kurátorská je neuvěřitelně dlouhá a pestrá. Sám uvádí, že už jako malý kluk byl posedlý vystavováním a v altánku na zahrádce pořádal pro děti ze sousedství výstavu zkamenělin a minerálů, doprovázenou neumělými kresbičkami podle Zdeňka Buriana. Ale tuto činnost rozvinul v dalších letech, kdy pořádal výstavy pro Okresní kulturní středisko, vyhledával další a další prostory pro výstavy například v České pojišťovně, v Městské knihovně, v Kinokavárně i jinde. Skvělé výstavy bibliofilií připravil v Okresním archivu. Byl iniciátorem a hlavním pořadatelem Pardubických plenérů, kterých proběhlo 5. ročníků, kterých se zúčastnilo více než 50 malířů a grafiků. Od 1997 je kurátorem Galerie Univerzity Pardubice umístěné v Univerzitní knihovně a mohu říci, že jsem se zúčastnil většiny z dosavadních 61. vernisáží. Těžištěm výstavní dramaturgie je představování kolekcí výtvarných děl pedagogů a studentů vysokých a středních uměleckých škol a zejména českých grafiků - častých tvůrců exlibris. Setkali jsem se tam se jmény Jan Kavan, Milan Kohout, Miroslava Zychová, Eva Hašková, Petr Melan, Mikuláš Axmann, Martin Manojlín, Jiří Slíva, Václav Houf, Ludmila Jandová, Jiří Šindler, Genadij Alexandrov a dalšími. Jubilejní 60. výstava byla věnována Karlu Demelovi.
Chtěl bych popřát nám všem, kteří známe jeho exlibris a grafiku a kteří jsme třebas i nevědomými ale spokojenými účastníky jeho mnoha dalších aktivit, aby mu zdraví a jeho životní elán vydržely alespoň alespoň do roku 2050!
Zdeněk Řehák
Vyšlo v Knižní značce č1/2010
Grafika: Lubomír Netušil Kresba: Zdeněk Řehák