Sběratel alias homo collector

Sběratel alias homo collector

(Studie postpřírodozpytná)

Sběratelé se pravděpodobně vyskytovali již v době kamenné. O tehdejších našich prapředcích, kteří nesou vědecké označení člověk sběrač – latinsky homo conquisitor, jste se určitě ve škole učili. Ti sbírali plody a jedlé části rostlin, sháněli tedy obživu pro sebe a své děti. Ale určitě se už v době kamenné stalo, že nějaký pračlověk se sehnul i pro pěkný blýskavý kámen, aby se s ním potěšil. Kámen měl asi jasné, neběžné barvy, které na slunci zářily tak, že pračlověka potěšily a tak ho vzal sebou domů. A později se pro další, jinak barevný sehnul znova a uložil ho k tomu prvnímu. A pak znova a znova. A už tehdy platilo, že člověk, má-li od stejného druhu alespoň tři předměty a ohlíží se po dalších, stane se z něho sběratel. Tak už tehdy vznikla z druhu člověka sběrače (homo conquisitor) jakýsi poddruh člověka sběratele – homo collector. Těch barevných kaménků na některých místech nalezl mnoho! Ovšem problém se sbírkou nastával při stěhování kmene nebo rodiny do jiné lokality. Tohle přece zná i dnešní sběratel, že stěhovat sbírku ať už minerálů nebo papírů je doslova těžká práce.

Přeskočme raději pár tisíc let a vzpomeňme velkého sběratele středověku Rudolfa II. Habsburského – císaře z boží milosti a velkého sběratele ze svojí vášně. Císař podporoval učence, zajímal se o poznatky vědy, astronomie, astrologie a lučby daleko víc než se staral o chod věcí veřejných ve svém impériu. Hlavně však  sbíral umění a byl také mecenášem pro mnohé umělce. Jeho umělecké sbírky byly obrovské: sochy, obrazy, grafiky a další umělecké předměty. Myslím že nám, sběratelům exlibris je jasné, že kdyby v Rudolfově době byly grafickými technikami provedené exlibrisy od evropských umělců, určitě by se staly ozdobou jeho kunstkomory.

My dnešní přátelé a sběratelé exlibris nemáme své kunstkomory, většinou máme jen kunstknihovny nebo kunstprádelníky, kam ukládáme své nasbírané poklady. Jsme sice menší sběratelé malého umění, ale radostí i starostí máme možná stejně jako výše zmíněný císař – ještě, že naše říše ani naše sbírky tak nejsou tak rozsáhlé. Na rozdíl od sběratelů jiných oborů, jsme také objednavateli grafických lístků a určujeme (někdy) téma malého grafického listu, a také náklad musíme umělci zaplatit. Takže jsme vlastně také mecenáši - tedy malými českými mecenášky.

Ovšem mecenáši jako takoví, ze svých nemalých majetků zadávali umělcům portréty své i rodinné a další témata obrazů, které si objednávali. Sběratel exlibris, malý český mecenášek, než si objedná náklad exlibris, zkontroluje, zda děti mají provozuschopné zimní boty, zda je zaplacený nájem na tři měsíce dopředu a zda jeho manželka nepřišla na ulité peníze uložené ve sbírce v tajné obálce „Mecenášek Já“. Taková je současnost.

Že to neměli sběratelé exlibris ani dříve jednoduché, nám ukazují k textu přiložená dvě exlibris od Josefa Váchala, která zhotovil pro královéhradeckého sběratele Pauluse a jeho dceru v roce 1936. S humorem jemu vlastním nám ve stylu „Krvavého románu“ předkládá tragické obrázky klečících dcer, kterým otec sběratel probendil jejich věno nemírným sbíráním exlibris. Další dramatické obrázky koláže jsou doprovázeny titulky z nichž vybírám: „Výborné regulované překrásné francouzské exlibris, otcova kletba,  vše pro knižní značku, drahá matko, tatíčku teprve jich mám tisíc kusů, boj o dědictví exlibris eroticis, tak hluboko klesl, že se stal sběratelem, skutečná událost ze života, a vrhl se na dráhu exlibris. 100 000 exlibris – nyní jsi moje, nevinnost vítězí, vychází z exlibris a další.“

Pravý sběratel exlibris se nejraději pohybuje po dobrých antikvariátech, prohrabuje se v deskách a krabicích s drobnou grafikou a hledá a hledá, protože, co kdyby… Třeba mezi těmi obrázky najde některý, který mu chybí do jeho skupiny sbírky námětové. Nebo sem možná někdo odložil nepoznaného Tichého, Reynka, Váchala, nebo jiného klasika. „Jen abych ho nepřehlédl i já!“ Joj, to jsou nádherně strávené okamžiky. Nejen antikvariáty, ale také galerie mají sortiment drobné grafiky, nad kterým někdy srdce sběratele zaplesá, ale peněženka - ta tedy zapláče!

Žádná galerie však nenahradí návštěvu ateliéru výtvarníka, který pro nás sběratele bude tvořit nebo již stvořil exlibris. Tam nasajeme tu správnou tvůrčí atmosféru, tam poznáme dílo umělce v celé jeho šíři, tam určitě uvidíme a získáme další položky do naší sbírky. Hlubotiskový lis, vůně barev a terpentýnu, sušící se potištěné papíry, měděné destičky, rozpracované i hotové obrazy. Splněný sen a zážitek, který vás naplní radostí na řadu dní!

Pocit velkého sběratele se nám dostaví, když se zúčastníme některé naší sběratelské aukce. V tomto našem případě nejde o nablýskanou aukci s nabídkou milionových obrazů, kde létají velké sumy „rychlých“ peněz dnes vážených pánů, které zítra čeká vyšetřování policie a kde chodí dámy v oslnivých toaletách se svými psíčky. Sběratelská aukce se koná v obyčejné místnosti, kde jsou na stolech vystavené grafiky s přišpendlenými čísly a vyvolávacími cenami, které jsou řádu desetikorun, výjimečně stokorun. To je správné prostředí pro sběratele exlibris, musí si prohlédnout vystavené lístky a udělat si poznámky o svých zájmech. Určit si, které lístky by mohl mít, které chce mít a které musí mít. Potom usedne na židli, připraví si hlasovací číslo do ruky a čeká až dojde na položky o které má zájem. Potom musí držet ruku s číslem nahoře dostatečně dlouho a je to doma! „Hurá! Už znám pocity milionáře, který vydražil obraz Pabla Picasa! Mám nesmírnou radost, že jsem položku získal, ale současně i trpím smíšeným pocitem, že jsem opět překročil výšku částky do které jsem maximálně chtěl dospět.“

Ovšem nejdůležitější pro sběratele je osobní výměna. Tady platí známá Cimrmanova poučka: „Co jest  muslimům pouť do Mekky, to jest sběratelům exlibris účast na sjezdu SSPE.“ Takže „vyzbrojen“ alespoň jedním nákladem exlibris na své jméno od dobrého a žádaného grafika a nějakými dubletami (tedy lístky, které již jednou ve své sbírce má), vyráží sběratel na výměnu. Hledá obrázky, která se mu budou líbit, které ho budou těšit, které odpovídají jeho sběratelskému zájmu. Chodí od stolu ke stolu a prohlíží si grafiky vystavené k výměně a nabízí ty svoje. Listuje v albech s nabídkou exlibris a kouká přes ramena kolegům, aby o něco pěkného nepřišel. Hovoří se svými známými, seznamuje se s dalšími sběrateli, potkává se s autory exlibris a cítí se skvěle. „Pane Bože, takhle nějak to musí vypadat v nebi, alespoň v té sběratelské sekci určitě.“

 Ale až tady v Mekce sběratelů exlibris sběratel pozná, že není až tak lehké, dobře vyměnit. Každý přímý kontakt mezi sběrateli je totiž malým zápasem dvou osobností. Aby sběratel mohl vyměnit ke své spokojenosti, musí si ujasnit, kdo je jeho soupeř. A k určení soupeře a zvolení vhodné taktiky právě slouží tato drobná typologie sběratelů. Sestavoval jsem ji ze svých více než dvacetiletých zkušeností sběratele, inspirován knihou „Študáci a kantoři“ spisovatele Jaroslava Žáka. Rozdělil jsem živočišný druh sběratele do několika „čeledí.“

„Čeleď tajemná“ – ti nikdy nedávají nabídku svých exlibris na stůl, ale mají ji schovanou v deskách, sami si u vás vyberou a pro něco sáhnou do svých desek. V devadesáti procentech případů, to však nemá hodnotu vašeho materiálu. Nikdy jim nekývejte na jejich první nabídku, jenom vás zkoušejí, zda by za hodnotnou věc vyměnili něco, co kvalitativně ani finančně neodpovídá. Klidně jim řekněte ne a buďte jisti, že vám nabídne něco lepšího, ale polepší se až na potřetí či počtvrté. A když nevyměníte, alespoň o nic nepřijdete. Počkejte si, až se časem od dalších sběratelů dozvíte, jaké poklady sběratel „tajemné čeledě“ v deskách má a občas je vyměňuje.

„Čeleď autorová“ – ti chtějí jen autora za autora a těžko je k jiné výměně přemluvíte. Musíte si tedy nechat udělat exlibris i od „jejich“ autora. Ale zase můžete splakat nad výměnou, protože oni těch exlibris od „svého“ autora mají několik a zase od nich dostanete jen jeden lístek.

„Čeleď námětová“ – nabízíte jim pěkná exlibris, máte dokonce i jejich autora a oni vám nevymění, protože to není „jejich“ námět. Oni chtějí lodičky a vy máte jen lístek s Karlovým mostem. Když vážně o jeho lístek stojíte, pak už je jen na vaší výřečnosti vychválit autora, svůj lístek a přesvědčit sběratele „čeledi námětové“, že most je vlastně něco jako lodička převozníka a že do jeho sbírky patří.

„Čeleď dozobávačná“ – to jsou ti šťastní, kteří dokázali zkrotit svou sběratelskou vášeň tak, že sbírají pouze jednoho autora a to pokud možno s již uzavřeným dílem. Ti vědí, že jim od jejich autora chybí jen pět exlibris a dvě novoročenky. Soupis jeho děl znají nazpaměť a nic jiného je nezajímá. „Šťastní to lidé – do úplnosti sbírky jim chybí jen několik  položek!“ Na závěr sběratelské kariéry snad dobrá volba, ale vydržet to…

„Čeleď zvídavá“ – ti když s vámi vymění, tak vás také řádně vyzpovídají, jak dlouho jste na lístek od vašeho autora čekal, kolik vás stál náklad, jaká je to technika, kolika barvami je lístek tištěn, kdo to tisknul, proč zrovna tenhle námět a co to na tom lístku vlastně je a kolik máte sourozenců a kde jste byl letos na dovolené. Ovšem nezaměňovat s „čeledí systematiků“, kteří všechny informace o vyměněném lístku uchovávají a zaznamenají do své sbírky. To jsou novodobí kronikáři dějin exlibris a zasluhují váš obdiv.

„Čeleď nadšená“ – ta se na první pohled zamiluje do vašich lístků, chválí je, dělá psí oči, ale nemá nic na výměnu. Pokud se jedná o začátečníky buďte na ně laskaví, také jste takoví ve svých začátcích byli. Ale pozor, aby to nebyla zakuklená „čeleď tajemná“. Také často tato čeleď s téměř neznatelným přechodem se mění na čeleď jinou, uvedenou v dalším bodě.

„Čeleď měnivá“, do té patří sběratel, který když od vás lístek s odůvodněním, že bez něho nemůže žít doslova vydyndá a pak ho u vedlejšího stolu ho nabízí k výměně za něco jiného, bez čeho opět nemůže žít.

„Čeleď divá“, aneb neorganizovaná, ta si sbírá sama pro sebe a nehledá příliš další jedince stejných zájmů. Stačí jim antikvariáty, galerie, případně návštěvy grafiků v jejich ateliéru. Opatřují si grafiky po jednom kuse, neznají výměnný obchod, přilákají je jen sběratelské aukce, pokud se o nich dozvědí. Na jiných sběratelských akcích se vyskytují více méně náhodně.

„Čeleď nerozhodná“ – ti stále nevědí, zda mají vyměnit nebo ne. Nejraději autora za autora, pokud se podvolí jinak, musíte je přesvědčit, že ten váš lístek byl dražší. Ale je pravdě podobné, že se k vám ještě vrátí. Je to pro ně těžké, vzdát se svého lístku a téměř nemožné, být upřímně přesvědčen, že to byla pro ně výhodná výměna.

„Čeleď poměřovačná“ – už s nimi máte výměnu téměř dohodnutou, ale oni vás zarazí prohlášením, že ten jejich lístek je větší než váš a musíte něco přidat. Pozor, pečlivý „poměřovač“ má měřítko vždy po ruce. Pak vám zbývá buď odejít, nebo opravdu něco tomu vyděrači přidat, nebo ho jinak přesvědčit o unikátnosti svého lístku. Musím ale uznat, že jsou případy, kdy si to vydařené exlibris zaslouží být vyměněno za více lístků.

„Čeleď magická“ – jsou mezi námi takoví sběratelé – mágové s nadpřirozenými schopnostmi, kteří přijedou ze Sjezdu a přivezou odtud věci, které tam vůbec nebyly a vůbec nejsou k mání ani na aukcích. No řekněte sami, vyměnili jste v posledních letech nějakého Otu Janečka, Albína Brunovského nebo Zdeňka Sklenáře? Já ne, ale takového sběratele čeledi magické, který si tyto autory přivezl vloni z Uherského Hradiště znám.

„Čeleď pamětnická“ – těch si važte, to jsou ti, kteří jsou účastníky historie sbírání exlibris, pamatují legendární autory a přátelili se s legendárními sběrateli. Poslouchejte pozorně jejich vyprávění a komentáře. Nabyté vědomosti se vám určitě budou někdy hodit. Ti, když sáhnou do svých tajných zásuvek, tak vytáhnou opravdové „diamanty“ mezi exlibrisy. A když máte možnost nahlédnout do jejich sbírky, je to pro vás velká škola a poučení.

 „Čeleď sběratelů pravých“ – to jste přece vy! Vy exlibris a grafiku milujete, vy sledujete soupisy děl svých autorů, vy své autory znáte, vy sledujete výstavy výtvarníků, kteří dělají grafiku. Ostatní sběratelé již znají vás a přihrávají vám náměty a autory o které stojíte. Vy se zajímáte i o nové nadějné autory a víte leccos i o těch zahraničních. Co na tom, že se občas ve vašem jednání na chvíli objeví chování jiné čeledě – vždyť jsou to přece lidé vašeho druhu. „Takže vám všem přeji dobrý lov!"

Zdeněk Řehák

 

 

 Publikováno ve sborníku pro exlibris a drobnou grafiku 2007