Tři roky s aukcí aneb jak jsem si změnil život

Někdy v březnu 2009 mi členové výboru nabídli, abych po panu Ing. Rubášovi, který se už cítil unaven, převzal pořádání písemných aukcí. Písemných aukcí jsem se zúčastňoval a soudil jsem, že jsou jen pro dobře informované sběratele – popis nemohl nikdy nahradit zobrazení. V té době už jsem žil a těšil se s exlibrisy více jak 25 let a postupně jsem si zvykal na důchod. Tak trochu z hecu jsem odpověděl: „Ano, do toho bych šel, ale nechtěl bych dělat aukci písemnou, ale takovou, aby nabídka byla zobrazena - chtěl bych provozovat aukci na internetu!“ Myslel jsem si bláhově, že tomuto médiu nebude výbor nakloněn, nebo snad, že výbor začne shánět odborníka na sestavení vhodného programu. Ale mýlil jsem se - Ing. Humplík mi lapidárně odpověděl: „Ano, to je dobrý nápad, zařiďte to!“

Řeči plynou bystře jako horský potok, ale práce, ta potřebuje hodně energie, aby bylo něco vytvořeno, ale potřebuje i nápady, zejména když hledáte způsob jak na to. Měl jsem sice určitou představu, jak by ten program měl vypadat, protože jsem znal internetovou aukci Aukro, kde jsem občas něco nakoupil nebo prodal. Bylo mi jasné, že musím najít odborníka, který by vytvořil funkční program aukce, který Spolek bude schopen zaplatit.

Pokud se někdy dostanete do situace, že máte sehnat odborníka na věci vám odborně vzdálené – tak mně se osvědčila internetová adresa: www.epoptávka.cz . Nejdůležitější je, správně specifikovat co hledáte. Po krátkém čase už mi jen stačilo z dvaadvaceti nabídek vyloučit ty příliš drahé, zbyly mi čtyři nabídky a z nich už mi stačilo vybrat takovou, kterou už jsem si mohl na internetu prohlédnout – to proto, abych si ušetřil možné problémy. Potom napíšete a uzavřete smlouvu, dostanete program a učíte se na něm pracovat. Sestavíte postup práce pro sebe - administrátora, napíšete manuál pro dražitele, seženete a obešlete všechny dostupné emailové adresy členů SSPE, uděláte propagaci na Valné hromadě a v Knižní značce a připravíte první kolo aukce.

Tehdy jsem však vůbec netušil, kolik času mi zabere připravit a zavést 120 položek na internet, kolik chyb nadělám a jak těžce a s obtížemi je budu opravovat. Ale počet přihlášených dražitelů - tehdy více než 50 - mi dával naději na úspěch. Na internetu se adresa aukce www.sspe.cz objevila 1.října 2009. Druhé kolo aukce už mi šlo trochu lépe od ruky, a po třetím kole jsem udělal potřebné změny, vyřešil některé nejasnosti, upravil manuál, dopsal jsem rady „Jak na to“ a od ledna 2010 jsem začal aukci provozovat více méně tak, jak ji známe dnes, jen počet položek jsem navýšil zprvu na 200 a po čase na 250.

Internetová aukce je vskutku nekončící proces a úplně mi změnila život. Věnuji se jí téměř každý den. Připravený seznam položek zavést na web znamená tři, čtyři dopoledne. Aukce se rozjede prvního, to musím prohlédnout položku po položce a opravit chyby, které občas dělám. Když se aukce se rozběhne, tak okamžitě začínám s přípravou dalšího kola – píši do PC seznam nabízených položek dle jednotlivých prodejců. Nabízené grafiky už mám většinou doma v zásobě. Musím opravit chyby prodejců, některým dělám seznamy sám, potom skenuji, nebo přiřazuji zaslané skeny - na tom pracuji téměř denně. Jindy si musím nařezat si výztužné lepenky z vhodných krabic, aby pošta grafiky nezničila. Většina lidí krabice z domácnosti vyhazuje do kontejneru, ale administrátor aukce volí opačný postup – nosí kartónové obaly domů, řeže je na formáty a až zbytek vrací do kontejneru. Pokud na výztužných kartonech najdete tmavé skvrny, můžete z nich sejmout moji DNA – při řezání si občas uříznu i kus své kůže.

Občas si vzpomenu na poučku jakéhosi pana Bruzdyňského: „Hobby neboli koníček je často hrozně těžká práce, kterou by člověk určitě nedělal, kdyby si jí musel vydělávat na živobytí.“ A já dodávám: „Já už jsem si za život s aukcí zvykl, ale peru se s těžším úkolem - aby si i moje žena zvykla můj život s aukcí.“

Abych nezapomněl, administrátor musí mít doma nejen PC připojený na internet, ale také potřebný prostor na krabice s grafikami do aukcí, s nařezanými lepenkovými podložkami, obálkami a lepenkami, a ještě dostatek místa – ideální by byl stůl pro dvanáct stolujících - na rozložení třiceti i více hromádek, na které rozděluji prodané grafiky. Ale já se musím spokojit s válendou a rýsovacím prknem.

Aukci končím jednadvacátého a protože program je dělaný osvědčeným systémem jako Aukro, stoprocentně se lze spolehnout na jeho přesnost a neúplatnost. Ale vůbec není ideální pro centrální obsluhu, kterou provozuji já, a proto si dělám svůj přehled. Výsledky zapsané v seznamu prodaných položek si přenáším do seznamu položek v Excelu, potom pomocí tohoto programu rozdělím položky mezi jednotlivé dražitele, současně rozdělím a sečtu částky dražitelů, zkontroluji výsledky s aukčním programem, najdu a opravím chyby, které jsem udělal, sečtu kolik, který dražitel získal položek a kolik má zaplatit, zkontroluji a napíši emaily všem dražitelům i prodejcům. Výsledky aukce tak jsou trvale uchovány v mém PC pro případné reklamace, a podle tohoto seznamu i další den „třídím“ – to založím zpravidla třicet hromádek se jmény úspěšných dražitelů a rozděluji získané položky- třídím. Když tady udělám chybu, dá mi mnoho detektivní práce ji napravit. Potom „obálkuji“ - balím zásilky, ale dříve kontroluji jejich kompletnost - to jsou další dvě dopoledne spíše mechanické práce, ze které nejsem příliš nadšen, stejně tak, jako z častých cest na poštu. Další den se podívám na účet a zjistím, kolik dražitelů už má zaplaceno. Snažím se odměnit ty dražitele, kteří platí obratem a tak v první várce rozesílám 15 až 20 obálek. Na poštu však musím kvůli opozdilcům jít ještě tak třikrát.

Když se na poště objevím s taškou plnou doporučených a cenných psaní, tak se poštovní úřednice nenápadně sunou pod stůl a tváří se jako prázdná přepážka, ale jednu z nich si vždy vyberu a udělám ji tržbu za několik stokorun a za sebou vytvořím frontu. Česká pošta mi už předvedla snad všechny problémy, které umí vyrobit - zásilka byla poškozena, byla ztracena, peníze poslané poštou se toulaly dva týdny a tak dále. Nejčastěji využívám službu České pošty na internetu „Sledování zásilek“, kde sháním informace a odpovídám dražitelům, kdy došla zásilka na jejich poštu a je neupozornili, že mají zásilku uloženou na poště.

To už zase zavádím na web cca 250 položek další aukce a rozbíhá se další kolo. Potom píši emailové upomínky pozdním platičům. Kolem desátého vyplatím prodejce a převedu peníze Spolku. Diví se mi někdo, že se po devíti kolech aukce těším na prázdniny?

Když mne tehdy na počátku pan Ing. Rubáš zasvěcoval do pořádání aukcí, tak mi vůbec nedocházelo množství potřebné každodenní práce, která mne čeká, ale pamatuji si, že mi řekl: „Největší odměnou za pořádání aukce je to, že se Vám do rukou dostanou opravdové grafické skvosty.“ A to je pravda, a nejenom skvosty, ale i samy dějiny české grafiky mi procházejí rukama. Řekněte, kdo z vás měl v rukou za poslední tři roky 5805 grafik?

Vnímám ale i další pozitiva internetové aukce. To, když prvního dne aukce večer si v aukci otevřu rubriku „Oblíbené“ (tam jsou soustředěny položky, na kterých je příhoz) a shledám, že příhozy první den už jsou na sto dvaceti položkách – to značí, že se dražitelé na aukci těšili a to budou položky vystavené ještě 20 dní! V takové chvíli se mi pýchou nadme hruď a z oka i slza skane. Dalším dokazatelným pozitivem je, že internetová aukce je cestou pro další milovníky grafiky do řad našeho SSPE. Podle přihlášek nových dražitelů a jejich čerstvých členských čísel soudím, že každým rokem aukce do Spolku přitáhne několik nových členů.

Často slýchám připomínku zejména od starších sběratelů, že aukce je příliš drahá – ano mají pravdu, některé položky dosáhnou zcela nečekaných cen – to když se sejdou alespoň dva „zarputilí“ dražitelé. To ale známe i ze živých aukcí, vždyť sběratelství je přece určitý druh posedlosti a aukce - ta navíc rozdmychává hráčskou vášeň. Přesto je aukce přínosem i pro starší sběratele, kteří grafiky do aukce dávají, a nesmíme zapomenout, že je i finančním přínosem pro SSPE. Dalším kladem aukce pro starší sběratelé je, že si mohou dobře a levně doplnit své sbírky kvalitních autorů, a to takových, kteří jen v dané chvíli nejsou vyhledáváni a oceňováni, ale sběratelé ví a věří, že díla a invence jejich autorů je kvalitní a snad i nadčasová.

To jsou nesporné klady aukce, ale ten můj každodenní život s grafikou má také jeden negativní dopad – a to pro moji sbírku. Nejen, že na sbírku mám méně času, ale horší je, že já, kterému procházejí denně rukama desítky grafik si nepamatuji, co ve své sbírce opravdu mám a co jsem jen spatřil nebo měl v rukou při přípravě a třídění aukcí.

Občas, když mne každodenní práce na aukci příliš zmáhá, napadá mi, že jsem v pozici pohádkového převozníka, který čeká, komu jednou předá své veslo. Opravdu – je to skvělá příležitost pro aktivního člověka, který odchází do důchodu a který má obavu, co bude celé dny dělat! Může si skvěle změnit život! Přihlásí se někdo o to veslo - a kdy?

Celý svůj profesionální život jsem musel sledovat čísla – za kolik co vyrobíme, za kolik postavíme metr liniové stavby, zač je v Pardubicích perník, kolik dní je do výplaty a tak podobně. Proto od začátku aukce sleduji a vedu si statistické záznamy o tržbách, cenách, počtu dražitelů a úspěšnosti prodeje.

Počet registrovaných dražitelů se poslední rok pohybuje přes 130. Nejvzdálenější uchazeč o post dražitele, byl z Číny, jeho údaje jsem nepřečetl, protože byly uvedeny čínskými znaky, jedině jsem přečetl jeho emailovou adresu: nijianming5@gmail.com, ale nevím, zda z mé odpovědi pochopil, že by musel být členem SSPE. V jednom kole bývá zapojeno asi 40 dražitelů a úspěšných bývá asi 30. Někteří dražitelé se aukcí zúčastňují pravidelně, jiní mají občasné výpadky a zase famózní návraty. Srovnáváním jednotlivých roků zjišťuji, že průměrná cena grafiky sleduje inflací. V prvním ročníku byla průměrná cena jedné položky 148,98 Kč, v druhém 158,99 Kč a ve třetím 163,67 Kč. Musím ale upozornit, že výška průměrné ceny není priorita a že rád zařazuji do aukce i autory zapomínané, třeba za ceny 20 a 30 Kč a jsem šťasten, že i oni udělají radost některému sběrateli a tak jejich práce a invence bude dále zachována. A přitom procento prodaných položek v aukci je stále kolem 87%. Hlavně ale statistické záznamy vypovídají o tom, že ten nápad s internetem dobře „zakořenil“ v myslích sběratelů a to mi každodenní práci usnadňuje.

Aukce je svým způsobem hra, a když dražitel podlehne jejímu kouzlu, tak je rekord na světě. Rekordy sice nejsou cílem aukce, ale jsou jejím kořením. V každém aukčním kole mne vždy některý výsledek překvapí. Několik jich uvedu i pro Vás.

To, že se prodá za cenu hodně vyšší než 1000 Kč Ota Janeček, Zdeněk Sklenář, Kamil Lhoták, barevný Josef Váchal, Adolf Born nebo Oldřich Kulhánek většinu dražitelů nepřekvapí, ale uvedu několik příkladů největších skoků z ceny vyvolávací na dosaženou: PF od Ludmily Jandové (X2) ze 30 na 1143 Kč vyvolávací cena překonána 38,1 krát – absolutní rekord – podobná PF L. Jandové s básní byla v témže kole prodána za 65 Kč, František Kobliha ze 150 na 1126 Kč – překonána 7,5 krát (obě Březen 2012), největší utracená suma jednoho dražitele v jednom kole 11045 Kč z celkové tržby 48048 Kč je to 22,9% (Prosinec 2012), jeden dražitel získal 64 položek z 254 vystavených, to je 25,2% (Květen 2011), Zdeněk Sklenář z 250 na 2436 Kč – překonána 9,7 krát – tady jsem sice stanovil nízkou vyvolávací cenu, ale rekordem je vůbec nejvyšší dosažená cena v historii aukce (Březen 2011), Pavel Roučka ze 30 na 700 Kč – 23,3 krát (Leden 2011), Josef Kábrt z 120 na 1208 Kč – překonána 10 krát, (Listopad 2010) a nesignovaný Josef Hodek ze 60 na 676 Kč – vyvolávací cena překonána 11,2 krát (Červen 2010). Sláva dražitelům a peníze prodejcům!

Publikováno ve Sborníku pro exlibris a drobnou grafiku 2012 Zdeněk Řehák