Vážení přátelé výtvarného umění, vážení přátelé grafiky, vážení příznivci a sběratelé !
Dostalo se mi cti přivítat Vás na výstavě grafiky mladého autora Martina Manojlína. Tohoto autora již mnozí z nás znají i ze zdejších výstav ,,Žeň českých a slovenských EXL" a zájemci o grafiku se setkali s jeho pracemi i na pravidelných přehlídkách Grafika roku v Praze ve Staroměstské radnici i na výstavě kandidátů Hollara, na chrudimském trienále exlibris a na řadě samostatných výstav tohoto agilního grafika po celé české republice.
Ocenění jeho prací je řada a nejvíce jich dostal v oboru exlibris. Vyjmenuji alespoň cenu na 8.trienále exlibris v Chrudimi v roce 1995, čestné uznání v Bratislavě, cenu v soutěži Vox humana v Ostravě Porubě v roce 1993, ceny z Polska z Augustova a z Katovic, cenu za grafiku v belgickém Gentu a další.
Proč se úvodního slova namísto renomovaného historika umění ujal technik, amatér (přeloženo do češtiny to znamená milovník) v oblasti výtvarného umění? Nejen proto, že si neskromně myslí, že od zhlédnutí prvních autorových prací poznal, že v nich něco je, že autor hledá a nachází, že autor předává své objevy a názory a ovlivňuje myšlenky diváka. Že mu dává nahlédnout do svých postupů objevování světa a těm, kteří chtějí a umějí, dává hádanky, jak je technicky možné provést svůj záměr a kouzlit v tak zavedené a staré technice, jakou je tisk z výšky.
Ujal jsem se slova také proto, že jsem se nedávno dočetl v rozhovoru s tak kontroverzním člověkem, jakým je Milan Knížák, že je prý pro tvorbu důležité být stále amatérem stojícím před výtvarným úkolem, jenom tak prý se zabrání, aby umělec nezůstal navlečen v železné košile zvyků a výtvarné machy a nestal se pouhou cvičenou opicí opatřenou nástrojem. Zpravidla málo kdy mohu s panem Knížákem souhlasit, ale na této jeho myšlence lze najít argument, proč se může zamyslet a prezentovat svůj názor i člověk z naprosto jiného oboru.
Uvedu ještě druhý argument: v technické hantýrce existuje termín "provozní slepota" - tak se říká tomu, když denně chodíme kolem problému, kolem nějaké absurdní situace a nevidíme ji, protože je pro nás samozřejmostí a ani nepomyslíme, že by to mělo či mohlo jít jinak. I to se může stát kritikovi, hrabajícímu se stále na své zahrádce výtvarných teorií a nezajímajícímu se o to, co je za plotem kumštu. To se může stát i výtvarníkovi, který najde svoji parketu a zastaví se' na ní -třeba proto, že obchody jdou dobře. Tu provozní slepotu nemá, nebo by neměl mít člověk přišedší odjinud, který je dostatečně vnímavý.
Proto si myslím, že mohu s klidným svědomím Vám říci pár slov amatéra, milovníka grafiky, aniž bych pokazil Váš zájem o výtvarno a Váš dojem ze zde vystavených listů. Přicházím z oboru technických výkresů, určených měřítek, nárysů, bokorysů, půdorysů, řezů, detailů, předepsaných písmen, zavedených číselných označení, zkratek a technické hantýrky. Chci Vás seznámit s mým pohledem na grafiku a obrazy:
Co vlastně já hledám v grafikách, v obrazech a ve výtvarném umění vůbec?
· v prvním plánu asi nejvíc hledám svůj názor na svět kolem mne, vlastně hledám sebe a pokud najdu názor podobný mému, autora chválím
· v dalším plánu ale hledám a obdivuji to, kam až moje zkušenost a fantazie dosud nedosáhla, tam objevuji další dimenzi světa, dosud pro mne skrytou -to je pro mne ta nejdůležitější složka vnímání výtvarného díla
· působení výtvarného objektu jako celku, působení tvarů a barev, a jejich prostřednictvím vyvolané emoce, dojmy, nálady
· obdiv k technickému provedení, kdy obdivuji brilantně provedené práce, nad jejichž technickým provedením si kladu otázky, jakým postupem je vůbec autor stvořil
Tohle jsem chtěl říci úvodem a nyní se vrátím ke zde vystaveným dílům Martina Manojlína.
Jeho grafické listy vytvořené většinou tiskem z výšky se vyznačují osobitou barevností, používáním tisku na barevné papíry a náměty vycházejícími z přírody. Ukáže nám strukturu dřeva matrice, zajímá ho otisk zmuchlaného alobalu, zajímá ho vodní hladina, zajímají ho tvary kamenů a skal, zajímá ho vítr ohýbající větve stromů a keřů. Jeho chápání světa vychází z pradávné úcty a bázně člověka před přírodou a jejími živly a někdy dochází až k jakýmsi prvotním pratvarům, k prvním obrázkovým znakům, které lidé vytvořili na úsvitu dějin a věřili v jejich magickou moc.
Podívejme se na vystavené grafiky. Vidíme zde i listy označené počtem výtisků 1/1 - tedy monotypy. Vznikaly otiskem základní matrice, kterou byla třebas překližka, další otisk je otisk igelitu namočeného v barvě. Rozměr, barvy a kompozici určí autor, ale konečný tvar grafiky vniká až při tisku v grafickém lisu.
Tady hledejme jeden z klíčů ke tvorbě Martina Manojlina. Jeho tvorba nekončí tak jako u klasické grafiky posledním vrypem rydla a tisk je pak jen prostředkem k rozmnožení určitého počtu kusů grafického listu. V Martinově tvůrčím procesu má tiskařský lis nepřehlédnutelné místo, důležitější než rydlo. Vždyť je zde řada listů, kde ani rydlo nepoužil. Využil přirozená léta stromu na vybraném prkně, inspiroval se tvarem použitého prkna, narušil jeho strukturu vrypy a údery. Použil tak příběh stromu, příběh prkna a dotvořil jej osudovými ranami kladivem a drásajícími vrypy ocelovou jehlou dal příběhům dimenzi života. Takto upravenou matrici otiskl. Další barevnost ji někdy přidá otiskem další linoleové matrice a potom základní matrici znovu upravuje - nikoliv však rydly, ale tím že na matrici nanáší vrstvy materiálu například lepidla Herkules, po jeho zatvrdnutí znovu otiskne a vytváří vědomě další tvary jiné barevnosti, které dílo završují. Občas využije i otisku struktury pomačkaného a vylisovaného alobalu nebo jiného materiálu. Tak vznikají jeho cykly struktur. Tisk není pro něho ukončení díla, ale součást tvorby.
Názvy kaligrafická struktura, spojovaná struktura, narušená struktura, směrovaná struktura a prostorová struktura určují současný tématický zájem tohoto výtvarníka. Vícenásobný tisk několika matric nebo vrstev dává řadě jeho grafických listů jakousi prostorovou dimenzi.
Právě tyto grafické listy mají všechny ty atributy, které ve výtvarném umění hledám a které jsem zde uvedl. Sledujte prosím se mnou.
Jaký je svět kolem nás? Ano je barevný, ano je spletitý, ano je složen z buněk. Těžko ho pojmout jako celek, ale při zaměření se na jeho detail, vidíme struktury, vidíme částečky, které ho tvoří, vidíme vrypy, které ho zraňují, vidíme linie a barvy, které ho ozvláštňují, vidíme symboly a tvary působící silou až magickou. Ztišíme se a pokorně sledujeme cesty tvarů, cesty barev a blížíme se zázraku zrození. Zrození malého kusu světa přeneseného na papír a pokorně sledujícího zákonitosti toho tichého světa kolem nás.
To udivuje a oslovuje mne, - já znám povrchy a tvary věcí a umím je zachytit předepsaným způsobem na pauzovací papír, ale neumím si stvořit svůj subjektivní pohled na svět mne obklopující. Proto obdivuji tyto listy.
Další plán jeho grafik mne zavádí do duše milovníka přírody s obdivem k jejímu sestavení, k jejímu životu a jejím přirozeným tvarům a strukturám. Právě pomocí objevování struktur různých materiálů hledá odpověď na to proč... výraz není jednoduchý, neboť jednoduchá není ani odpověď. A co nás vždy po vyřčených otázkách uklidní - přirozená struktura dřeva, občas zvýrazněná linkami vyškrabanými jehlou, zakomponovaná do grafického listu.
Jsou tyto grafické listy abstraktní nebo konkrétní? může zaznít otázka. Já nevím - ano, řada z nich v prvním plánu neobsahují konkrétní horu, strom, cestu, vodní hladinu nebo postavu, ale vidím struktury věcí, vidím pohled na povrch věcí, ale i podhled pod povrch věcí, vidím snahu najít vnitřní uspořádání věcí a vztahů. Vidím vědce, který na sklíčko obsahující mikroorganizmy přidá kapičku barvy a sleduje a popisuje reakce okolí na tuto akci. Stovky takových pokusů ho dovedou k objevu věci prospěšné pro celé lidstvo. Jak se liší od tohoto vědce umělec, který místo mikroskopu, sklíček a mikroorganizmů používá svou fantazii, matrice, rydla, papír, barvy a tiskařský lis? Je snad jeho objev méně závažný? Pro něj určitě ne. Je to krok v jeho cestě a on se s každým svým krokem svěřuje nám vnímatelům výtvarna. Buďme tedy jeho pozornými žáky a snažme si vzít z těch obrazů vše co do nich vložil. Autorovu citlivost, autorovu bolest, autorovu radost a radujme se z předloženého díla jako celku, přemýšlejme o něm a nechme se unášet autorovou fantasií.
Dále chci na zde vystavených grafikách ukázat i další atribut - působení grafického díla jako celku po pominutí pozorování všech detailů. Obraz si odnášíte sebou z výstavní síně ven. To neomylně poznáte, až odtud odejdete, třebas zítra půjdete z práce a při letmém pohledu do koruny stromů, do lesknoucího se okna jedoucího automobilu či odjinud se Vám před vnitřním zrakem vybaví některá z grafik zde vystavených. To se mi stává v případě Manojlínových listů a věřím pevně, že stejný dojem vyvolají i ve vás.
A o technických kouzlech jeho tisků jsem se již zmínil, často se musím ptát, jak jsi tohle Martine vlastně udělal.
A ještě dál se tě Martine ptám:
Jak se cítíš, když z tvého ateliéru, z tvých rukou vycházejí grafické listy s tvou vizí světa, s tvými představami? Víš o tom, že jsi jeden z těch nosičů pochodní, kráčících v čele zástupu? Víš že nám, méně vidoucím osvětluješ a ukazuješ další část našeho krásného světa, který jsme dosud nepoznali. Děkujeme ti za to.
Zdeněk Řehák
(Dripping - v malbě lití barvy na obraz prováděl americký malíř Pollock, podobně pracuje Manojlín s litím Herkulesu na matrici.)